Hlavní obsah

Loutkářské uhranutí přijelo do Prahy z Užhorodu

Právo, Jiří P. Kříž

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Ještě stále mají se čeští loutkáři k snahám Světové asociace loutkářů Todora Rističe v Praze jako voda k ohni. Ustaly sice vzájemné útoky, k ničemu ale není ani ignorance. Znovu se podobné úvahy vynořují z par v průběhu šestnáctého Světového festivalu loutkářského umění, na kterém jsou od pondělí do pátku znovu k vidění velezajímavé věci.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Fantazijní kreace Na hraně mladého bulharského souboru Atom

Článek

Zmíněná animozita přináší pak hlavně karamboly v náhodnosti české účasti. Čelním nárazem do stromu bylo letošní vystoupení Loudadla s netvarem Na kouzelném paloučku. Televizní aranžmá, kterému z nohavic na hony čouhá kšeft. Žánrově pokleslá oblbovací show. Kýč velikosti české kotliny, kterému chybělo snad jenom žužu Dády Patrasové.

Hledání i v Evropě

Pánové Peter Ďurica a Ernest Vaĺko na přehlídce zasmrděli, naštěstí ale jak je vítr přivál, tak rychle zase vyvanuli. Čechům v mezinárodní porotě bylo ovšem hodně stydno.

Z druhé strany neúčast teatrologů, kritiků, teoretiků, zpravodajů, ale i souborů z Čech, Moravy a Slezska prohlubuje propast mezi zorným polem našich festivalů (Skupova Plzeň, Mateřinka, Přelet nad loutkářským hnízdem, Spectaculo Interesse, Divadlo evropských regionů) a jinými pohledy, prezentovanými na právě vrcholícím Světovém festivalu.

Pravda, také Rističovo království ždímá obecný zmar v rozkradeném státě, jehož představitelé kulturu házejí přes palubu odvolávajíce se velice pohodlně na finanční nebo ekonomickou krizi, nepřipouštějíce si, že při fungující zákonnosti by byla poloviční, ba ani to ne. Nemohly letos přijet soubory z Japonska, Číny, Vietnamu, Indie, Íránu, Iráku, Turecka, Jižní Afriky, Egypta, Tuniska, Brazílie, Argentiny, Mexika, Kanady, které v Praze v minulosti byly.

Pořád ale zůstává dost prostoru pro kontakty, které ostatní česká loutkářská hnízda nedokážou navázat, nebo o ně jednoduše nestojí. A je to někdy doslova krátkozraké.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Natálija Orešniková z užhorodské Bavky s loutkou hlavního hrdiny Poplety z Vertepa, kluka Mytrika.

Za všechny příklady letošní účast Zakarpatského regionálního loutkového divadla Bavka z Užhorodu (takže aspoň meziválečné Československo je zastoupeno kvalitně). Jejich Popleta z Vertepa, to je příval loutkářského kumštu vycházejícího z tradiční umělecko etnografické, zejména filmařské školy Podkarpatské Rusi (Paradžanov, Iljenko).

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Stará Cikánka z podkarpatské Rusi v Popletovi z Vertepa

Zjevení z kraje Huculů

Popleta ze vsi Vertep, ukrajinského "Betlehema", je dokonalý také názvuky Dogových Cikánů, ale vlastně vším multietnickým složením Karpat. Dokonalý je i výtvarným pojetím, nadhledem, mísením legend, reality huculské i sovětské, prací s marionetami, javajkami. Natalija Orešniková a Mykola Karpenko zvládají asi šest hlavních a desítku vedlejších, řezbářsky Jaroslavem Danylijem charakterizovaných figurek. Jedním slovem lahůdka!

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Milana Stojanová ze sofijského Sparkle v Andersenově Křesadle

Stejně objevnými byly na Světovém festivalu také Sentimentální okamžik pro čtyři herce varšavského Teatru Montownia, Na hraně Divadla Atom ze Sofie nebo Velký zmatek Divadla Luceafarul z rumunské Iasi. A to ještě další překvapení může přijít. Kdo chvíli stál, stojí opodál.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Smutný klaun z rumunského Velkého zmatku

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Sentimentální okamžik pro jednoho z představitelů výtvarně dokonalé inscenace polské Montowni

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám