Článek
Přijíždíte s Living Colour, které jste obnovil v roce 2001. Co pro vás tato kapela znamená?
Hodně, a to jak hudebně, tak i lidsky. Představuje svým způsobem sen, který začal už hodně dávno a pokračuje, protože Living Colour jsou zaměřeni na evoluci, na vývoj.
Jak bude vypadat pražský koncert?
Budu hrát písně z Colideoscope, ale také pár dalších skladeb, které lidi znají. Mezi staršími věcmi však budou i takové, které jsme sice nehrávali příliš často, ale které se hodí k pojetí nového alba. Zatím ještě nevím, zda starší skladby přepracuji nebo budou-li podobné původnímu pojetí.
Znamená to, že budete také improvizovat?
Rozhodně. Součástí koncertu bude v každém případě improvizace, a to nejen v sólech, občas pozměníme i strukturu skladeb, mluvili jsme o tom, že bychom hráli jejich dubové verze.
Považujete Living Colour za rockovou kapelu?
Ano, Living Colour jsou rockovou skupinou, i když jsem předtím hrál v kapele Ronalda Shannona Jacksona Decoding Society, zaměřené na no wave a free jazz. Rock je hudba, která vznikla kvůli kytarám a já jsem kytarista. Po celou svou kariéru však sleduji a zkoumám kapely jako jsou Steely Dan, Beatles či King Crimson. Vytvářely mnoho různých stylů, uplatňovaly řadu odlišných přístupů k hudbě a já si myslím, že Living Colour pokračují v této tradici kapel, které vytvářejí různé věci. Stejně jako Santanův soubor či Cream a Jack Bruce ve svých dalších kapelách po rozchodu tria nebo Hendrix, kteří obohatili rock o ideu improvizace, i Living Colour přebírají blues a rozvíjejí je v jiném kontextu.
Už máte představu, kam zamíříte v budoucnosti?
S budoucností je to obtížné, protože nikdy nemůžete vědět, co se skutečně stane, což je také jedno z témat Colideoscope, mám na mysli píseň Tomorrow Never Knows, takže nemohu tušit vědět jaká bude další deska Living Colour. Vím jen, že jsme vytvořili řadu písní, které jsme nepoužili na této desce. Dobré znamení je, že tvoříme tým, že jsme sehraní a baví nás hrát.
Sledujete aktuální trendy?
Neustále, nezapomínejte, že v kapele má každý své vlastní projekty, jimž se věnuje. V mém případě jsou stylově dost různorodé. Teď jsem udělal pár skladeb pro DJ Logika, s nímž působíme pod hlavičkou Yohimbe Brothers. Spolu jsme nedávno vystupovali v Holandsku na koncertu se symfonickým orchestrem Metropol. Moc jsme si to užili, byla to skutečně výjimečná zkušenost. Nádherná aranžmá. Také pracuji na sérii desek v podobném duchu, jaké natáčeli Bill Nelson a Robert Fripp, zvukomalebná alba, kde se spojuje elektronika s kytarou. Hodně mě to zajímá. Ale taky chystám desku, na níž budu sám zpívat , protože je pár skladeb, u nichž si myslím, že je skutečně musím zpívat já, i když vím, že nejsme velký zpěvák. Se svou další kapelou Masque vydáme desku na značce Steva Vaie. A také se věnuji produkci.
Čí nahrávky produkujete?
Právě jsem dokončil produkci druhého bluesové alba kytarista Jamese Blood Ulmera No Escape From The Blues - The Electric Lady Sessions, které zrovna vyšlo . Prvá deska, kterou jsem s ním dělal - Memphis Blood: The Sun Sessions - byla nominovaná na Grammy (v kategorii nahrávka tradičního blues). Pro mě je práce s ním výjimečná, protože je to skutečný velikán, a takto jsem ho mohl lépe poznat. Obě desky jsou bluesové, protože on nehraje blues, on je blues, kdykoli otevře ústa a začne zpívat, vychází z nich blues. Ale produkuju i jiné alba.