Článek
Prý máte za sebou jeden z nejlepších roků kariéry. Čím byl výjimečný?
Odehráli jsme dlouhé turné a vystoupili na řadě nových míst. Projeli jsme země od Ruska po Brazílii a skvěle se při tom bavili. Nikdy předtím jsme neměli tolik práce. Mezi zimním britským turné a letní sezonou jsme měli dva měsíce čas. Zamířili jsme do studia a tehdy vzniklo naše nové album. Nápady vznikaly už i dřív, ale většinu písní jsme napsali a nahráli během těch sedmi týdnů. Jsme na to docela pyšní.
Kde jste nahrávali?
V Glasgow u Rosse Hamiltona, který mixoval už několik skladeb na prvním albu. Věděli jsme, že si skvěle rozumíme. Šlo spíš o situaci, kdy se producent na čas stane téměř součástí kapely, než že by nějak mentoroval. Někdy jsme se smáli několik hodin v kuse. Když máte s někým pracovat dva měsíce, je tohle důležité. Jinak to může být nepříjemná dřina. Společně nám ten čas utekl jako voda.
Co bylo na vzniku nového alba nejtěžší?
Napsat poslední písničku! Měli jsme jich hotových jedenáct a zbýval nám týden času. Chtěli jsme ještě jednu skladbu, zdálo se nám, že ještě něco chybí. Docela jsme se s ní natrápili, ale nakonec se objevila. Napsali jsme ji asi za dvě hodiny a zapadla jako poslední dílek puzzle. A je rovnou titulní písničkou – Most Of Us Are Strangers.
Co pro vás bylo při jejím vzniku kromě časového presu největší inspirací?
Je o klasické situaci dneška. Když jedete vlakem nebo autobusem, všichni koukají do mobilů, nikdo se nepodívá na ostatní. Lidé spolu nekomunikují a jsou celkem osamělí. Hodně jsem o tom v té době přemýšlel. Sám to dělám také. Nejsem v kontaktu s tím, co se děje kolem mě. Možná jsme ve spojení skrz sociální média, ale ve skutečnosti spolu moc nemluvíme.
S Jackem Sedmanem jste se potkali na Open Mic Night v rodném Bridlingtonu. Čím vás zaujal, že jste si s ním na druhý den domluvil zkoušku a od té doby tvoříte spolu?
Prostě mi vyrazil dech. Sám jsem byl nervózní z toho, že mám vystupovat. Koukal jsem, jak hraje a zpívá, a říkal jsem si, že to takhle má vypadat. S tímhle člověkem bych rád hrál. On měl naštěstí stejný pocit, přestože jsem ten den hrál na banjo.
Pořád na něj někdy hrajete?
Ano, rád. Ten nástroj mě baví. Ale na novou desku jsem ho nepropašoval.
Vaše debutové album Tell Me It's Real vyšlo začátkem roku 2016. Co bylo nejtěžší na cestě k němu?
Když se ohlédnu, zdá se mi, že se všechno dělo docela rychle a bez těžkostí. Potkali jsme se, naučili se spolu hrát pár coverů, začali jsme psát písničky, koncertovat v hospodách. Brzy se nás ujalo vydavatelství a my začali nahrávat desku. Vlastně myslím, že nejtěžší bylo vybrat písničky na debut. Měli jsme jich mnohem víc, než se vejde na album, a se všemi jsme se chtěli pochlubit. Jinak šlo vše hladce.
Kdy jste měl pocit prvního většího úspěchu?
Na turné po vydání první desky. Jeli jsme do Evropy a na některých místech, na nichž jsme byli poprvé v životě, bylo vyprodáno. Ale vlastně už předtím nastalo pár momentů, kdy jsem se cítil pyšný. Třeba když jsem držel naši první desku poprvé v ruce.
Už v roce 2015 jste si získali pozornost díky singlu Oceans. V klipu k němu hrála Maisie Williamsová, známá jako Arya Stark ze Hry o trůny. Cítili jste silnou odezvu po jeho uvedení?
Ano, pamatuji si, že poté, co jsme ho zveřejnili, jsem šel spát a po probuzení jsem měl v telefonu asi tisíc zpráv. Reakce byla okamžitá. Ale mám radost, že se ta písnička dost poslouchá dodnes. Pořád roste. Jsem za ni vděčný, hrála důležitou roli v tom, že nyní můžeme koncertovat v nejrůznějších zemích světa.
Od začátku kariéry jste měli možnost předskakovat různým umělcům. S kým jste hráli rádi?
S Lewisem Capaldim. Je to skvělý kluk, neuvěřitelně zábavný. A prozradím vám, že před pár lety nám předskakoval na našem malém britském turné. Potom ale vyletěl ke hvězdám a dnes je to naopak. Loni hrál open-air koncert nedaleko našeho domova, ve Scarborough. Zavolal, jestli bychom si s ním nechtěli zahrát. Samozřejmě jsme měli radost, on je úplně top.