Kouzlo protikladů v legendě ze současnosti

Jonasson, původně novinář a producent, jenž ohromil románem Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, se na svět dívá podobnou optikou. Jak sám přiznal v rozhovoru, stařík byl „politický idiot“, přesto ho nechal interpretovat dějinné události 20. století.

Kouzlo protikladů působí. Podobné je to i s černou Jihoafričankou Nombeko Mayeki, která se narodila v Sowetu, předměstí rasisticky rozděleného Johannesburgu.

Od umývání záchodů se přes své počtářské, nebo přímo matematické nadání dostane díky naivitě i aktivitě nejen k jihoafrickému jadernému programu, ale ocitne se uprostřed soubojů tajných služeb i úsilí politiků získat výhodu. Prostoduchá přímočarost jí umožní obalamutit agenty izraelského Mossadu, získat přízeň prezidenta Číny a zároveň zachránit švédského krále.

Jonasson splétá i druhý motiv související s rodnou zemí. Ve Švédsku se narodí dvojčata, Holger 1 a Holger 2 a je jen otázkou času, kdy se osudy hrdinky s nimi protnou. Možná je klíčem k pochopení Jonassonovy autorské optiky obdiv k Haškovi, o němž v souvislosti se staříkem pravil: „Rozhodně mě ovlivnil Švejk. Když na něj přijde, nemůžete jistě říct, jestli to byl nejhloupější člověk první světové války, nebo jestli byl jediný, kdo rozuměl, o co tehdy šlo. To samé se dá říct o Allanovi.“ Podobné je to i s Nombeko. Obklopuje ji svět, jemuž nehodlá rozumět, ale dokáže si říci, koho chce získat. A za tím jde. V Jonassonově podání hovoří ministři i předsedové vlád vulgárně, snad aby ukázal jejich „lidskou tvář“.

Jonasson miluje protiklady, které mu nabízí sama skutečnost. Vždyť nezasluhuje si připomenutí, že USA vyškrtli Nelsona Mandelu, který přispěl k usmíření nejenom v JAR, ze seznamu teroristů dávno poté, co přesvědčil všechny, že lze změnit život svůj i společnosti? Že takový pohled na dnešní bláznivý svět lidi oslovuje, o tom svědčí nejen úspěch staříka, ale i překlady Analfabetky do (zatím) šestadvaceti zemí.