Článek
Úvodní předehra k "opeře oper" Donu Giovannimu připomněla pražskou mozartovskou tradici. Orchestr ji předvedl nikoli jako skladbu tzv. "na rozehrání", ale v dirigentem Svárovským dramaticky promyšleném a orchestrem precizně zvládnutém hudebním tvaru. V roce Dvořákova životního jubilea nemohlo na programu scházet některé z jeho, ve světě tak obdivovaných děl.
Klavírní koncert g-moll se sólistou Martinem Kasíkem se stal největším zážitkem večera. Přestože Dvořák klavír miloval (známý je jeho výrok, že "dobrá muzika musí též na pianě znít"), koncert nekoncipoval jako virtuózní záležitost, ale sólový part plně propojil se zvukem orchestru. Nic to ovšem neubírá na technické náročnosti díla, jehož se Martin Kasík zmocnil s naprostou suverenitou. Dokonale zvládnutá technika klavírní hry je pro něho jen odrazem k muzikálnímu uchopení díla, na čemž má nepochybnou zásluhu i dirigent Leoš Svárovský. Málokdy se slyší tak citlivá dynamická i výrazová souhra sólisty s orchestrem. Epika široce rozklenutého tématu první věty odstínila hravost vedlejšího tématu, kterou si orchestr i klavírista dokonale vychutnali. Zpěvná tesklivost druhé věty se prolnula s dvořákovskou vroucností a v třetí větě gradoval dramatismus i ryzí muzikantská radost ze hry, proudící z orchestrálního tělesa i Kasíkova výkonu. Přídavek technicky bravurní Slavického Toccaty potvrdil, že Kasík právem patří k mezi klavírní špičky.
Symfonie A-dur "Italská" Mendelssohna-Bartholdyho přesvědčila posluchače, že orchestr je ve vynikající formě. Tempo vstupního Alegra vivace bralo dech, ale orchestr, zejména precizní smyčce, dokázal, že rozhodně není přehnané. Pravým "italským" temperamentem zářila celá symfonie, v níž vynikly skvělé výkony jednotlivých dechových nástrojů. Přídavek v podobě předehry k Mozartově Figarově svatbě udělal tečku za krásným večerem.
Pardubická filharmonie dokázala, že Leoš Svárovský, který spolupracoval s předními českými a slovenským orchestry v čele s Českou a Slovenskou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl.m.Prahy FOK i s řadou zahraničních těles, je mužem na svém místě. Od letošní sezóny je i šéfdirigentem Státní opery Praha a lze se těšit, že i orchestr Státní opery dovede na tak skvělou úroveň, jakou se blýsklo pardubické těleso.