Článek
V jeho "šuplících" se totiž skrývaly drobné postřehy třeba o trampotách na cestách, kdy musí člověk lovit drobné po kapsách, aby nedopadl jako prý kdysi Tycho de Brahe. Nebo o střídmém kroku do nového milénia, o kouzlu Vánoc i Nového roku. Samozřejmě o dobré stravě, základu zdraví, vždyť on tak rád jedl. Jsou to milé věty stejně laskavé, jako byl jejich autor.
Vyprávěl i o tom, jak namaloval Křížovou cestu pro kostel v Konecchlumí na Jičínsku. Biblické motivy maloval Komárek často a rád, byly mu symboly lidského rozhodování i okamžiku rozjímání. Rozesmál se, když mu jeden chrudimský návštěvník položil otázku, jestli to dělal proto, aby to měl na věčnosti vyžehlený.
"Bože, kam až by mohla sahat česká snaha o zkorumpování - i na nebesa?" ptal se s nadsázkou. Představil si totiž, jak mu u nebeské brány svatý Petr řekne: "Tak voni sou ten Komárek, co maloval tu Křížovou cestu? Pro nich mám támhleten čerstvě vycpanej mrak a mají to s extra koupelnou i se záchodem." Znělo to, jako by se tomu smál. Já mám za to, že pro něho nějaký čerstvě vycpaný mrak určitě měli i bez jeho Křížové cesty.
Vladimír Komárek:
Slušně i neslušně
Erika, 110 stran