Článek
Michal Čagánek: Piktogramy
Brnkám na kytaru, jen tak, sám pro sebe, něco si tak prostě brnkám a hlavou mi táhnou myšlenky jak stěhovaví ptáci, ale neberou to na rozdíl od nich přímo na jih, ale všelijak se tak motají a kroutí a nemůžou chytit směr. Možná by to chtělo novou píseň. Možná by to chtělo holku, abych pořád nepřemýšlel o kravinách.
Michal dospívá v malé moravské vesničce, obklopen početnou rodinou, sní o Dívce a o hudební slávě, tak jako mnoho mladých mužů před ním a (doufejme), že i po něm. Ale nic se nedaří, tak si aspoň vymýšlí - neboť nejen činy živ je hrdina. Novela vyšla v nakladatelství volného sdružení nezavedených autorů (sami napsali - sami vydali).
(SamiZdatní)
Roman Erben: Honitba v salónu
Kniha textů básníka, prozaika, malíře, fotografa a designéra Romana Erbena (1940), žijícího od roku 1980 v Německu, je složena ze tří částí (Spodní jízda, Trylky a Pruský kabinet). Zahrnuje autorovu tvorbu z let 1990-2004, a navazuje tak na jeho předcházející texty, které vyšly pod názvem Artyčoky chána Kučuma (1995).
Z autorské poznámky: Džungle obrazů s patřičnou temperaturou a vlhkostí vzduchu má u čtenáře na vybranou: buď se jí z dálky vyhne a jde si po svých, anebo si vyhrne šaty a nechá se jejím spodním světem uhranout také v horní polovině svého těla... Takovýmhle způsobem nám Karel Jaromír svět nikdy nepopisoval. A sám si své knihy neilustroval.
(Concordia)
Z překladů:
Louis de Berniéres: Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána
Závěr latinskoamerické trilogie jednoho z nejčtenějších současných britských autorů je lahůdkou pro milovníky nezřízeného, fantazií a důvtipem oplývajícího vyprávění. Některým čtenářům možná připomene humor onoho úžasného TV seriálu Jistě, pane ministře!, ale Angličan s francouzským jménem si vybranou lokalitou otevřel dveře k mnohem bohatší hře a blázny si dělá ze všech, z politiků, flanďáků, žebráků, vojáků, ženských i chlapů.
Můžeme v knize hledat různá ponaučení, ale to nejzávažnější asi vyřkla kardinálova družka Concepción, když se jí její milovaný muž při pohledu na večerní horskou scenérii svěřil, že v Boha poprvé uvěřil, když se díval na západ slunce: Když se člověk dívá na západ slunce, taky při tom pěkně prochladne.
(Přeložil Viktor Janiš. BB art)
Antonio Pigafetta: Zpráva o první cestě kolem světa
Jako napínavý román se čtou zápisky jednoho z nemnoha přeživších účastníků Magalhäesovy výpravy v novém překladu (jehož autor se, žel, vydání nedožil) opatřeném důkladnými poznámkami, které i nezasvěcence v dějepisu a zeměpisu provedou bezpečně celou poutí. Literatura faktu, skoro pět set let stará - a úžasná.
(Přeložil Josef Hajný. Argo)