Článek
Ivo Vodseďálek: Dvě prosy
Kalvárie & Kompensace
Nebudeme-li počítat samizdaty edice Půlnoc, kterou v letech 1950-1955 připravoval s Egonem Bondym, debutoval autor (1931) knižně až v roce 1992 pětisvazkovým Dílem, jež vydal ve své Pražské imaginaci Václav Kadlec.
Dvě z tohoto souboru vybrané prózy vznikly v polovině 50. let a jsou výjimkou ve Vodseďálkově tehdy výhradně básnické tvorbě. Představují pozoruhodný protiklad tehdejší vydávané produkce - příběhy dvou osamělých hrdinů, Huysmansem přiznaně inspirovaných dekadentů uprostřed komunistického budování, směs absurdity, averze i potřeby chytit se něčeho, co by přehlušilo pocit znechucení, zejména v té druhé až zoufalé hledání cesty z osamění. A pro čtenáře i dneska překvapivě živé texty.
Společnost pro Revolver Revue
Dea Loher: Pět divadelních her
Aktuální a velmi pozitivní počin brněnského nakladatelství, jež se zaměřuje na vydávání současných našich i zahraničních dramatiků.
Němka Dea Loher (1964) patří k nové vlně západoevropských autorů spjatých s výraznou generační obměnou evropského divadla 90. let. Jejích pět vybraných her z let 1992-2001, což je asi polovina její tvorby, zachycuje krutá rodinná a osobní dramata nahlížená expresivním, výrazně angažovaným pohledem autorky, jež naplňuje Schillerův ideál divadla jako morální instituce.
Její styl je charakteristický groteskností, nadsázkou, vypjatostí mnoha scén a důrazem na různé formy jazykové mluvy. Ocenit je třeba také pečlivý překlad a zasvěcený doslov Petra Štědroně. U nás se zatím hrálo jen jediné její drama - Klářiny vztahy v ostravské Aréně v režii Akrama Staňka.
Přeložil Petr Štědroň. Větrné mlýny