Článek
Mnozí znalci a fandové Bondyho si asi ještě pamatují měkké ohebné sešity básní z devadesátých let. Projekt Básnických spisů si ale klade za cíl zveřejnit Bondyho tvorbu v úplnosti včetně nevydaných textů. Bondy, známý svou touhou po dokonalé image, někdy sám sebe cenzuroval a některé texty ze svého života vyškrtl úplně. Mnohé vycházejí poprvé ve své původní podobě, a tři sbírky dokonce vůbec poprvé, protože Bondy je neuznal za hodné publikování.
Bondyho tvorba převážně z padesátých let, kterou první svazek Básnických spisů obsahuje, představuje mladého básníka, který se vyjadřuje hlavně volným veršem (v opozici k až stupidní pravidelnosti veršů oficiálních básníků 50. let) a se smyslem pro ironii, paradox a černý humor.
Ledabyle předhazuje hrůzostrašná fakta z totalitní země (justiční vraždy, zatýkání) a spojuje je s banalitou, žertíky a sposťárnami všeho druhu. Průnik politiky a erotiky byl jeho hlavním tématem (a nejen v 50. letech).
Nejvtipnější básně většinou nějakým způsobem zesměšňují komunistická hesla, budovatelské žvásty z novin či schůze soudruhů. A v některých se dozvíte, co by si pomyslel Stalin a Julda Fulda o tom, že komsomolka onanuje. Když si čtenář navíc uvědomí, co v té době vydávali Kohout nebo Nezval, rozesměje se ještě více.