Článek
Začínali jste v pěti, teď jste čtyři. Proč?
Lichtag: Rozloučili jsme se s kytaristou Sebastianem. Když to řeknu lidově, vykopli jsme ho. Nesetkali jsme se v názoru na to, co chceme dělat. Ale stalo se to ještě předtím, než jsme začali nahrávat první desku.
Vácha: Jsou to už dva roky, druhé album jsme totiž vydali čtrnáct měsíců po prvním. Čas rychle běží, navíc musím přiznat, že v covidové době mi plynul tak nějak divně.
Lichtag: Přesně tak. Jako bych ty dva roky strávil v jeskyni, kde se nic nedělo. Ale zase jsme stihli připravit a nahrát desku. Devadesát procent z ní tvoří úplně nové písničky, jen jednu nebo dvě jsme vzali z minulých časů.
Má ta deska nosné téma?
Lichtag: Témat je na ní několik. Hodně jsme vycházeli z toho, jak jsme se v době skládání písní cítili. Byl covid a všechno vypadalo hrůzostrašně. Všechno pro nás bylo prokleté, hudba, vztahy, doba, dění ve světě. Přesto jsem se snažil v textech prosadit, že vše přežijeme a půjdeme dál.
Vácha: Nová nahrávka se v češtině jmenuje Prokletí druhé desky. Je to terminus technicus hudební žurnalistiky. Druhá deska by měla potvrdit ambice kapely, její sílu a talent. Pokud se to nestane, má problém.
Pořád je na albu váš syrový rokenrol, nicméně zvukově se trochu kultivoval. Byl to záměr?
Lichtag: Nechtěli jsme dělat desku, která bude jako ta předešlá, takže byl. Písně na debut jsme skládali převážně na kytary. U druhého alba jsme chtěli použít jiný zvuk, proto jsme si pořídili nový, hodně specifický syntezátor. Všechny skladby jsme tvořili s jeho pomocí, abychom tu novou atmosféru zvukově sjednotili.
Vácha: Byli jsme zavření v karanténě a impulzů, jak nové písničky dělat, nebylo mnoho. Jedním z nich bylo odpíchnout se od nástroje, na kterém je budeme skládat. Kdybychom zase skládali u kytar, tak bychom v bytě, ve kterém jsme s Thomasem tenkrát ještě bydleli spolu, nic nového nevymysleli.
Pořád spolu bydlíte?
Vácha: Už ne, Thomas se před dvěma měsíci odstěhoval do svého. Já tam zůstal. Dva roky společného bydlení jsme ale využili maximálně efektivně. Vznikla naše kapela, spousta písniček, prožili jsme desítky mejdanů. Bylo to skvělé.
Lichtag: Byl to rokenrolový byt. Mám pocit, že na večírky v něm postupně dorazila celá česká rocková scéna. Často šlo o poslední zastávku po mejdanech, které byly někde jinde. Když nebylo kam jít, pozvali jsme lidi k nám a pokračovalo se. Někdy jsme jim silácky říkali, že si tam můžou dělat, co chtějí, a druhý den ráno jsme toho při pohledu na poničený byt litovali. Většina z těch party je opravdu nezapomenutelná.
Vácha: Dokonce jsme v našem párty bytě nafotili také promo fotky k debutové desce. Teď už je komplet předělaný a opravený.
Vaše první album bylo přijato poměrně nadšeně. Co vám přineslo?
Lichtag: Když jsme ho dodělali, byli jsme s ním spokojeni a líbilo se nám. Říkali jsme si, že je to přesně, co jsme chtěli. Ohlasy a reakce na ně ale překonaly naše očekávání.
Když pominu, že nám přineslo spoustu fanoušků, nečekal jsem, že bychom za ně mohli dostat i nějaké nominace v různých výročních anketách. To se ale stalo, byl jsem spokojen.
Vácha: Také nám umožnilo jít dál. Na začátku jsme si totiž vůbec nebyli jistí, jestli třeba nepohoříme hned po vydání prvního singlu.
Bylo by to ještě lepší, kdyby nepřišla pandemie?
Lichtag: Určitě ano, covid-19 pro nás bylo zatažení ruční brzdy. Když člověk startuje, má velké plány – a najednou zjistí, že nemůže nic dělat, je to celkem demotivující. Rozhodli jsme se ale naše plány plnit dál. Cílem je zanechat tu po sobě pořádnou stopu.
Vácha: Naštěstí jsme v létě 2020, kdy byla situace s pandemií nejhorší, hráli na dobrých festivalech a urvali jsme i několik dalších slušných koncertů. Myslím si, že nám pár lidí na scéně asi dost fandilo, protože nám dohodili akce v době, kdy skoro žádné nebyly. Byl to malý zázrak.
Jaká je podle vás současná česká rocková scéna?
Vácha: Vyčerpaná, a cítím to už delší čas. Myslím si, že nemá nová témata. Atributy revolty a energie se v posledních letech přesunuly na hiphopovou scénu.
Rockové kapely jsou v posledních letech hodné, některé dokonce přicházejí s veganstvím nebo vztahem k ekologii. Nic proti tomu nemám, ale k rokenrolu mi tahle témata nesedí. To není rokenrol, který jsem miloval, a kvůli kterému jsem ho začal hrát.
Lichtag: Souhlasím, rocková scéna v posledních letech ztratila hodně síly. Je tu málo kapel, dobrých ještě méně, chybí konkurence a mladí lidé na rokenrol nechodí. Jdou spíše na rap, což je pochopitelné, protože rapeři jsou v názorech ostřejší, přímočařejší. To česká rocková scéna ztratila. Pozitivní ale je, že ve světě zase nabírá na síle. Snad sem rokenrolový trend přijde také.