Článek
Germanistka v dialozích dokládá, že člověk živící se psaním si nežije ve vlastním světě, ale vstřebává a osobitě interpretuje současnost a historii za hranicemi vlastní sociální bubliny.
„Má kniha dává myšlenkám autorů nový prostor k tomu, aby dále bavily, inspirovaly nebo provokovaly. Další motivací k jejímu vydání byla snaha zachytit alespoň část současné německé či rakouské literární produkce a možná trochu nalákat českého čtenáře, aby si jí více všiml. Má totiž rozhodně co nabídnout,“ řekla na dotaz Práva Lizcová.
Stěžejní částí jsou rodilí mluvčí, byť publikace představuje i spisovatele z východní či jižní Evropy, kteří mají němčinu coby druhotnou řeč. Lizcová zapojila i Jaroslava Rudiše. Tomu v polovině října vyjde v českém překladu román Winterbergova poslední cesta, první próza napsaná v přisvojeném jazyce.
Nynější literární pole německy mluvících zemí charakterizuje rozmanitost témat a žánrů, ale i společné prvky. Thomas Brussig se dnes už směje těžkostem života v NDR, Ralf Rothmann vypovídá o válečné vině, kterou si Němci nesou po generace, Norman Ohler zase dokumentuje drogovou závislost příslušníků wehrmachtu.
Spojovníkem se ukazuje být nejednoznačný vztah k minulosti domoviny a překvapivě vřelé sympatie k Praze, potažmo Československu, na něž mají osobnosti až pitoreskní vzpomínky.