Josef Hampl se ohlíží za Boudníkem, Hrabalem i Kolářem
Duchovní, tematický či metodologický vliv tria je více či méně patrný prakticky ve všech vystavených pracích. Nejedná se však o vědomé nebo spontánní plagiátorství, jde pouze o nepřímé estetické vodítko, které odhalí pouze kulturně poučení návštěvníci. S Boudníkem se Hampl seznámil v továrně Pragovka v padesátých letech minulého století. Tovární prostředí jej ovlivnilo natolik, že se promítlo do aktivních strukturálních grafik. Ty jsou především barevně úsporné, většinou je na nich černá a šedá v různých intenzitách, někdy doplněná tmavě modrou či rezavě oranžovou.
Díla evokují zprohýbané plechy, poškrábané skříňky dělníků, rozpukané tovární zdi či louže oleje na dílenském dvoře. Škoda že návštěvník z nich nemůže cítit vůni kolomazi, potu a spáleného paliva. Pak by byl industriální dojem takřka dokonalý.
Některá díla Josefa Hampla připomínají plech (Vražda, 1964).
Foto: Jan Šída, Právo
Hrabal Hampla podporoval nejen finančně, ale působil na něj především duchovně. Série pěti velkoformátových koláží Dovolujeme si Vás pozvat, vzniklá z rozstříhaných pozvánek na výstavy, velmi připomíná Hrabalův způsob tvorby. Spisovatel často slova a věty doslova na papír vychrlil a poté je dělil nůžkami a skládal do, podle něj, smysluplných celků. Podobně působí i vystavený kvintet panelů s různobarevnými proužky, vytvářejícími abstraktní motivy.
Koláž, která asi nejlépe evokuje Kolářův vliv, nese jméno Dopisy IV. Proužky roztrhaných fragmentů obálek složených do horizontálních linií vytvářejí nahodilé příběhy. Dojem podporují i konkrétní záchytné body, jako například otisky razítek, portréty státníků na známkách nebo fragmenty adres.
Výstavu je možné vnímat multikulturně a sledovat, jak se jednotlivé výtvarné formy i duchovní metody vzájemně doplňují a prolínají.