Hlavní obsah

Já, od Těšína Jarek Bezruč, hraju a zpívám

Právo, Radmila Hrdinová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Po roce se na jeviště pražské Violy vrátil ve třech večerech 26. - 28. ledna básník a písničkář Jarek Nohavica. Hrál, zpíval a vyprávěl o básnících české země. A nejen to.

Foto: Milan Malíček, Právo

Jarek Nohavica vzdal ve Viole poctu českým básníkům.

Článek

Poprvé v Praze představil i svůj pořad Archiv pod lupou, v němž, jak sám říká, sahá hluboko do kapes a loví odtud písničky, které se nevešly na desky ani na repertoár velkých koncertů. Zato svou intimitou sluší komornímu prostoru Violy, který Nohavica přirovnává k pozvání diváků do svého ostravského bytu s velkou knihovnou plnou básníků.

Mottem archivního večera by se mohla stát písnička Jako za stara, neboť Nohavica začal vskutku od začátku, od svého početí, zrození a dospívání, kdy vzal poprvé kytaru do rukou. Vpustil posluchače do svého života, protože všechny jeho písničky, a že jich má na kontě kolem šesti set, vyprávějí o něm a o tom, jak prožívá tento svět. Během večera recitoval i své básně inspirované konkrétními promítanými obrazy, verše zamyšlené i veselé, tak jako nálady pláten od Pelcova Starožitníka až po Hospodskou rvačku Josefa Lady.

Druhý z pořadů, nazvaný Básníkům české země, uvedl Nohavica ve Viole už před rokem. Probírku verši oblíbených básníků, přednášených s velkou citlivostí vůči kráse zakleté do slov, střídají písně rovněž básněmi inspirované. Od Gellnera a Šrámka přes Seiferta, Hrubína, Halase a Skácela až k Hanzlíkovi, Šiktancovi, Krylovi i Plíhalovi. Tentokrát ale Nohavica do tohoto večera zakomponoval i svou přednášku nazvanou Za tajemstvím Slezských písní aneb jak se o Bezručovi v čítankách nepíše...

Nohavica se po léta zabývá pátráním po autorství Slezských písní, o něž se, a to nejen podle jeho mínění, dělí Vladimír Vašek alias Petr Bezruč se svým přítelem, učitelem a básníkem Ondřejem Boleslavem Petrem. Snesl řadu důkazů od textové analýzy básní přes faktografické údaje týkající se místopisu až po osobnostní charakteristiku obou autorů, jež mají nahlodat posluchačovu víru, že autorem jedinečné sbírky je opravdu jen Vašek. Sympatické na tom je, že Nohavicovi nejde o to Vaška očerňovat, ale pouze se dobrat pravdy, kterou už dnes asi nikdo s jednoznačností neodhalí. Bezručovský večer se protáhl v živou diskusi s publikem, ale samozřejmě, že došlo i na zpívání a poctu básníkům české země, k nimž Nohavica jednoznačně patří.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám