Hlavní obsah

Hvězdné nebe bratří Bubeníčků

Právo, Marcela Benoniová

Po dlouhé době se podařilo uskutečnit hostování bratří Bubeníčků v pražském Národním divadle. Po oba víkendové večery hlediště praskalo ve švech, aby s nadšením a fascinovaně sledovalo nová díla tanečníků a mnohostranných umělců Jiřího a Otty Bubeníčkových a jejich souboru Les Ballets Bubeníček.

Jiří a Otta Bubeníčkovi

Článek

Renomé, které bratři získali daleko za hranicemi domovských scén Hamburského Baletu a Semperoper v Drážďanech, je obrovské. Jiří Bubeníček se vedle sólové kariéry tanečníka dlouhodobě věnuje choreografii.

V Praze představili poprvé čtyři tituly. Le Souffle de l’Esprit/Dech duše inspirovaný krásou Leonardových kreseb a obrazů je taneční freskou pro jedenáct tanečníků.

Taneční styl v díle přesahuje baletní techniku. Je čirý, fluidní a možná ze všech děl večera nejosobitější, nejdále od všech vlivů, kterými Bubeníčkové prošli.

Odrazy výsostných děl Leonarda, které jsou promítány v jakémsi rámu na horizontu scény Otty Bubeníčka, jsou možná pokynem pro krásu a radost, které z kompozice prosakují.

Dueta i sóla se překrývají, aby mohly splynout ve sborové unisono na několik skladeb Johanna Sebastiana Bacha, Johanna Pachelbela, Romana Hoffstettera a Otty Bubeníčka.

Toccata je skladba Otty Bubeníčka v choreografii Jiřího. V ní více bazírují na klasické taneční technice, avšak ve stylovém posunu blížícím se k výrazivu světově proslulého amerického choreografa Williama Forsytha.

Kompozičně podobně si choreograf hraje s „partneřinou“ v měnících se párech i partnerech. Holost a temná prázdnota scény i polonahá těla umocňují techniku i do jisté míry atletičnost a dynamiku pohybu.

Jiří Bubeníček přichází také s neobvyklou verzí legendárního Fauna Clauda Debussyho, která je doplněna o skladbu Francise Poulenca. Faun se objevuje téměř v původním designu i s původním cílem ukázat a obnažit – chtíč, sžíravost touhy a lásky, animálnost bytí a až zvířecí posedlost. Inspirován skutečným případem zvrhlého hříšného kněze neodešel autor od originální verze. Bubeníčkův Faun se tak stává také mefistofelovským výkladem svedení.

V Obrazu Doriana Graye opět v plné formě dominují a energií hýří obě dvojčata před známým Wildovým tématem o rozdvojení člověka. Sebezničující obraz o štvaní svědomí, o věčném duelu dobra a zla v nás.

Ukázali, že jsou nejen schopni vystavět choreografická díla, ale že umí a budou umět řešit i velká dramatická témata.

Interpretačně jsou zvláště ve své zralosti nejen vynikajícími světovými tanečníky, ale oduševnělými výbornými herci.

Reklama

Výběr článků

Načítám