Článek
Hra se zpěvy, kterou jsem jako patnáctiletý kluk viděl v bývalém Ústředním domě armády v Praze-Dejvicích, se jmenovala Výtečníci. Autor: Pavel Dostál.
"Tak vidíš. Napsal jsem ji skoro za den, protože mi řekli, že nemají nic pro mladé publikum. Myslel jsem si, že půjde jednou, dvakrát a potom konec. No a ona je to moje nejznámější hra, tuhle ji hráli někde v Karlových Varech. Nakonec mě přežije," řekl mi na to.
Přátelství s Horníčkem
V onom roce 1971 jsem netušil, že tehdy osmadvacetiletý Dostál je už "starý" divadelník, dramaturg a scenárista, režisér řady olomouckých představení. Textař i zpěvák šantánů. Ani jsem tehdy nemohl vědět, že musel divadlo opustit a téměř po dvacet let bude moci být zaměstnáván jen v dělnických profesích.
Jeho kamarád a spoluautor, herec Miroslav Horníček ho pokaždé neopomněl při hostování v hanácké metropoli navštívit. Vždy mu bylo zdůrazňováno, že nesmí z jeviště oslovit disidenta Dostála. Zrodila se tak legendární horníčkovská věta: "Chtěl bych vám říci, že jsem zrovna dokončil povídku o tom, jak jeřábník Pavel dostál svému slovu." Divadlo prý mohlo spadnout.
To už měli spolu napsanou hru Dva na smetišti, o setkání starého a mladého klauna, kteří meditují o radostech i bolestech života. Přežila je oba. Na repertoáru ji má pražské Divadlo Radka Brzobohatého.
Opět režisérem
Prolétne mi hlavou i setkání na premiéře hry VW Nebe na zemi v ostravském divadle někdy kolem roku 1995. Elegantní režisér ve smokingu s dlouhou bílou šálou přijímal hold nadšeného publika. S choreografií mu pomáhal Josef Koníček.
Vzpomínám si na setkání s herci, kteří respektovali, že je režíruje komentátor deníku Právo, jímž se stal v roce 1993. "Nevím, jaký je komentátor, ale jestli to dělá, jako režíruje, tak klobouk dolů," přiznávali se k úvodním pochybnostem.
Byla to zásluha Ilji Racka ml., ředitele Národního divadla moravskoslezského, který se odvážil nabídnout mu šanci umožňující navázat na olomouckou kabaretní scénu SKUMAFKA (SKUpina MAlých FOrem KAbaretu) z počátku šedesátých let i na práci režiséra a uměleckého šéfa Hudebního divadla v Olomouci z počátku devadesátých let.
Autor vtipných písňových textů a jejich dobrý interpret se svým kumpánem a autorem hudby Richardem Pogodou nezkazil na jevišti nebo u piána žádnou legraci.
Před rokem inicioval vznik knižního portrétu historie neprofesionálních divadelních scén, v červnu vyšla s názvem Pódia z krabičky. Navíc s kompletem pěti CD zachycujících tehdejší písničky. Doprovází je teď ještě dvojCD nazvané Pavel Dostál a přátelé, které sám nazpíval.
Měl radost, když se na dvoře jeho úřadu sešli dávní kamarádi a kolegové, jejichž kus života on s dalšími spolupracovníky v knize i na CD zachránil. Divadelní i písňové texty totiž žijí stále.