Článek
Novou jevištní verzi oscarového filmu o svodech slávy uvidíme díky cyklu NT Live také v Česku dnes večer v přímém přenosu v Praze a Brně, 25. dubna ze záznamu v Hradci Králové.
Jako herečka zažijete NT Live poprvé. Viděla jste přenos nějaké hry jako divačka?
Parlament a také Krále Leara s Derekem Jacobim. To bylo dramatické, myslím, při scéně bouře se jim namočily mikrofony a museli přímý přenos zastavit. Skoro to připomínalo počátky televize, kdy se všechno vysílalo živě. Technicky je NT Live velká výzva, musí fungovat spousta věcí zároveň. Je to trochu risk, ale věřím, že po deseti letech už tým NT Live vše zvládá. Takže se docela těším. A je skvělé, že představení uvidí mnohem víc lidí.
Dívala jste se kvůli inscenaci na šestioscarový film z roku 1950, který ji inspiroval?
V roce 2015 jsem hrála divadlo s Bríd Brennanovou, a když slyšela, že jsem Vše o Evě nikdy neviděla, poslala mě domů, ať se na to hned podívám. Takže si pořád docela pamatuju, o čem ten film je, do určité míry i herecké výkony. Zároveň mám od něj odstup a neomezuje mě v mém hraní. Letos jsem se rozhodla na film už nedívat, protože naše produkce má jiný tón a samozřejmě se pohybujeme v jiném prostoru. Příběh teď zažívám zevnitř. I když nám často připadá, že film lze replikovat, vlastně to nejde.
Jak se pracuje s Ivo van Hovem? Z představení Pohled z mostu nebo Posedlost, uváděných v NT Live, působí jako dost svébytný režisér.
Také je a práce s ním je báječná. Hodně se soustředí na celý obraz, neklade důraz na obvyklé věci. Velmi ho zajímá chování postav během scény, ale ne jakákoliv psychologie mimo ni. A přímo nám říkal, co chce, což bylo dost osvěžující. Mohli jsme zkoušet různé věci a on nám sdělil, jestli zapadají do jeho vize, nebo ne.
Hodně věcí se během našeho experimentování změnilo, ovšem neustále mu šlo hlavně o celek, naše výkony se do něj musely hodit. Po pár týdnech už vidím, jaká Ivo zasel semínka, aby vztahy našich postav mohly růst, a tím i sám příběh. Baví mě také, jak díky použití kamery na jevišti protahuje naše herecké svaly. Během jedné scény se totiž mění, jestli hrajeme na kameru nebo k publiku v divadle.
Scénografii Vše o Evě prý inspirovala Továrna Andyho Warhola.
Tuto myšlenku nám tvůrci představili na začátku, jde hlavně o prostor kolem hlavní scény, kde vidíme holé šedé nebo stříbrné zdi, šatnu, zákulisí. Odhaluje se tak směs lidí, herců, techniků, kostymérů a zároveň s příběhem vidíte, jak představení vzniká.
Divadelní Vše o Evě působí moderně, čímž zvýrazňuje, jak se od roku 1950 proměnilo postavení celebrit a přístup ke slávě. V čem vidíte jádro hry?
Je to zajímavý příběh o tom, co lidi hledají, proč chtějí zažít slávu. Jak řekla Julia Cameronová, sláva je droga pro duši. Eva mluví o tom, jak se to podobá zamilovanosti, akorát u slávy přichází láska ze světel a potlesku. Chápu, proč se režisér Ivo van Hove inspiroval i Warholem. Zrovna on předpověděl, že každý bude jednou slavný 15 minut. Dneska, kdy existuje víc cest, jak se zviditelnit, se to zdá jako moc dlouhá doba.
Monica Dolanová ve Vše o Evě.
Když vidíte po představení u divadla fronty fanoušků na Lily Jamesovou a Gillian Andersonovou, přemýšlíte o podobě dnešní slávy?
Hlavně vidím, že kariéry Lily a Gillian něco stojí. Já podepíšu pár programů a pak jdu většinou hned domů, případně si někam sednout. Gillian se svého soukromí dočká za mnohem delší dobu. Na začátku naší štace jsem se divila, co u divadla dělá ta obrovská fronta lidí, než mi došlo, že čekají na její podpis.
Vše o Evě je také o tom, jak záskok získá šanci prorazit. Máte takovou zkušenost?
Někdy v polovině 90. let jsem v Royal Shakespeare Company dělala záskok Isabely, hlavní hrdinky Něco za něco. Účastnila jsem se už konkurzu na tu roli, který trval dlouho, 45 minut před režisérem, který pak zavolal ještě uměleckého šéfa. Byl to docela vyčerpávající proces, a nakonec mi tu roli nedali, rozhodli se pro starší herečku. Já sloužila jako její záskok a vím, že příležitost si Isabelu někdy zahrát pro mě byla důležitá, jako možnost ukázat svou práci a své pojetí. Takže příběhu Evy rozumím.
Zažila jste v divadle také podobné žárlivosti a rivality jako herečky ve Vše o Evě?
Vždycky záleží na produkci a na lidech, kteří se v ní sejdou. U téhle inscenace se všichni podporují. Ale zažila jsem pár angažmá, kde někdo kazil atmosféru a byl zákeřný. Tomu se samozřejmě vždy snažíte vyhnout. Kdyby byli všichni kolegové nepříjemní intrikáni, už bych tuhle práci nedělala.
Role Karen z Vše o Evě vám v neděli vynesla cenu Olivier. Je to stále nejprestižnější britské divadelní ocenění?
Ano, takový divadelní Oscar. K tomu mě minulý týden nominovali na televizní cenu BAFTA za Skandál po anglicku, minisérii s Hughem Grantem. Ze všeho jsem nadšená. Každý herec se cítí občas jako hochštapler a ocenění jako tato vám dodají sebedůvěru, kolegové vám tak dají najevo, že jste podle nich dobří. Byla jsem ohromená, že jsem Oliviera vyhrála, ostatní nominované jsem totiž viděla.
Dokážete už teď myslet na další práci, nebo se soustředíte jen na aktuální inscenaci?
Spíš se soustředím na Vše o Evě. Pro herce je denní doba jako večer u ostatních, všechno se podřizuje představení, někdy hrajeme i dvakrát denně. Mé dny utíkají naplněné Evou, jako když jdu na ceny Olivier nebo máme extra kamerové zkoušky kvůli NT Live, případně mou minulou prací, jako když mám schůzku ohledně své hry B*easts z roku 2017.
Jak vypadá vaše spisovatelská kariéra? Kdy máte na psaní čas?
Doufám, že ho budu mít víc po konci Vše o Evě. Momentálně nabízíme B*easts produkční společnosti, chceme je adaptovat do televizního seriálu. Jako většina spisovatelů mám v sobě několik nápadů a počátků nápadů a záleží, jak se vyvinou a jestli z nich něco vznikne. Na to potřebuju víc času a klidu. Takže až po NT Live.
Může se vám hodit na Zboží.cz: