Hlavní obsah
Foto: archiv autora

Hellmut G. Haasis: Jsem optimista se smutečním závojem

Historická intermezza i zásadní dějinné zvraty. Judaika i osvobozenecké hnutí ve střední Evropě. Německý spisovatel Hellmut G. Haasis se ve svých románech i dramatech vrací zpět do německé minulosti, která je pro mnohé naše sousedy stále velmi bolestná. Přesto vyrovnat se s ní znamená postavit se jí čelem. U nás právě vyšla jeho kniha Smrt v Praze.

Foto: archiv autora
Hellmut G. Haasis: Jsem optimista se smutečním závojem

Co pro vás znamená dnes, s odstupem, atentát na Heydricha? Bylo to hrdinství, válečná operace nebo teroristický útok, což se dnes - podobně jako tzv. osvětimská lež - také objevuje?

Již mnoho hrůzných režimů udělovalo čestný titul "hrdina": Himmler německým SS vrahounům, kteří vyvraždili milióny Židů, odbojářů, komunistů, Romů atd. Také Lenin a Stalin uctívali své "hrdiny". Označení "hrdina" mi připadá natolik zneužité, že se mi příčí užívat je jako poctu.

Kubiše a Gabčíka naprosto nepokládám za teroristy, nýbrž za mstitele všech utlačených lidí v Evropě. Zastupovali tak všechny nacistické oběti, od Atlantiku až k Volze, od Norska až po severní Afriku. Tato partyzánská akce nezasáhla nějakého drobného Hitlerova souputníka, nýbrž nejschopnějšího ze všech nacistických vrahů: šéfa gestapa, policejních oddílů SD a tajné služby SS. Heydrich vybudoval v každé obsazené zemi aparát SS, což by se ani Himmlerovi, ani samému Hitlerovi nepodařilo. Kubišův granát uťal mnohohlavé nacistické hydře tu nejnebezpečnější hlavu. To Hitlera těžce zasáhlo, u Heydrichovy rakve se zmohl jen na pár bezmocných vět.

Můj obdiv patří rovněž lidem v pražském odboji, kteří pomáhali, okruhu kolem Marie Moravcové a Jana Zelenky, zvaného strýc Hajský. Bez jejich pomoci by tato akce nebyla možná. Bylo by hezké, kdyby Pražané vybudovali těmto zapomenutým památník, nikoli pouhou desku, ale cosi v duchu Husova pomníku na Staroměstském náměstí.

Našel jste při práci na knize něco, co vás překvapilo?

Samozřejmě, byla toho spousta, téměř denně. Tajné zprávy SD o vzdorné náladě v zemi, inteligentní česká odbojová literární tvořivost se svými požadavky a idejemi, v tom nejvíc obdivuji studenty kladenské průmyslovky. Protestní nápisy na záchodcích, v železničních vagónech, na chodnících, letáky. Spousta zasutých detailů z průběhu atentátu, které nám umožňují nahlédnout do duše aktérů. Objevení českého zrádce v pražském odboji, samozřejmě aniž bych pociťoval zadostiučinění, neboť Němci měli takových zrádců milióny.

Leccos mě také pobavilo. Celý průběh atentátu místy vypadá jako v Chaplinově režii: groteskní situace jedna vedle druhé - Heydrich a jeho šofér nejsou schopni vystřelit, Kubišovi i Gabčíkovi se příčí střílet na neozbrojené, Češi vodí gestapo za nos, zdráhají se odvézt Heydricha do nemocnice.

Nalezl jsem také smrtelně vážné prvky, látku na dramatický román světového formátu: poslední boj parašutistů v pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje. Heydrichova ztráta smyslu pro realitu za jeho vlády na Hradčanech, jeho podceňování ochrany. Jeho dva tajné projevy o strategii vraždění, z nichž druhý je třeba chápat jako jasné stanovisko ke konferenci ve Wannsee. Heydrich vyvinul v Praze nekrofilní archetyp nacisty. A konečně ten odporný kult kolem mrtvého Heydricha.

Myslíte si, že se Češi a Němci v tomto století již dokáží domluvit a ponechat staré křivdy a války historikům?

Určitě. Jsem optimista, i když s jemným smutečním závojem. Položíte-li mi stejnou otázku za deset let, budou poslední nenávistné výpady ze strany sudetoněmeckých funkcionářů již dávno doznělé. Češi a Němci se budou znát líp než dnes, cestování je nejlepší osvětou. A za dvacet let se nám mladá generace vysměje, budeme-li jí vyprávět o starých svárech. Všechno zaniká v hlubinách zapomnění, jen my babičky a dědové o tom víme. Naše dnešní starosti budou pozítří vypadat jako anekdota.

Ale tak lacino nás nenechám vyváznout. Udělali bychom dobře, kdybychom občas navštívili chrám sv. Cyrila a Metoděje i popraviště v Kobylisích. A nezapomínat, prosím, na německé město Kostnici u Bodamského jezera; je tam Husův dům a památník na místě, kde byl Hus upálen. To, co již neznáme, by nám jednoho dne mohlo vpadnout do zad. Ztráta znalosti dějin snadno vytváří prostor pro pokušení, ohlupování a hluboce spokojenou ignoranci.

Kdo je Hellmut G. Haasis

Německý spisovatel Hellmut G. Haasis (1942) je autorem rozhlasových a divadelních her, prózy a literatury faktu. Zaměřuje se na zapomenuté epizody osvobozeneckých hnutí ve střední Evropě a na judaika. Napsal mj. Vyhodím Hitlera do vzduchu. Atentátník Georg Elser (Den Hitler jag ich in die Luft. Der Atentäter Georg Elser), Piráti Alpské protěže (Edelweisspiraten; vyprávění o neorganizované opozici mladých lidí proti Hitlerovi), Dejte svobodě křídla (Gebt der Freiheit Flügel; o epoše německých jakobínů), Hnědá univerzita (Braune Universität; první publikace o kontinuitě působení nacistických profesorů). V nakladatelství Vitalis vychází v českém překladu jeho kniha z roku 2002 Smrt v Praze (Tod in Prag; o atentátu na Reinharda Heydricha v Praze 27. května 1942). Knihu i rozhovor pro Salon přeložila Zlata Kufnerová.

A ještě jedna věc mi připadá důležitá: V boji mezi Němci a Čechy platili krvavou daň nejprve Židé. Židovské duchovní dědictví Prahy, to okouzlující vyprávění umělců slova, by si zasloužilo, aby vešlo do klenotnice města. Praha měla přes padesát židovských vypravěčů, Kafka však bohužel většinu z nich zastínil.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků