Článek
Dlouhonohá předskokanka Florence Rawlingsová svým pop-soulem příjemně bavila publikum, nicméně se nedá říci, že ho nažhavila. Dala by se popsat jako trochu slabší kopie Joss Stoneové, bez její zemitosti a kočičí divokosti.
Když nastoupil Tom Jones, publikum se proměnilo. Přibyly hlasité projevy nadšení, přestože bylo evidentní, že první písničky z nové desky 24 Hours nikoho moc nebraly, a lidé natěšeně nastavovali uši, kdy už přijdou "ty starý". A přišly.
Tom Jones
Strhující chvíle koncertu se dostavily s písněmi jako She's Lady, You Can Leave Your hat On, Sex Bomb a If I Only Knew. Při nich Jones předvedl své taneční kreace a jeho sytý baryton zadul jak uragán. Jones ale není jen party tygr, který si libuje ve funku a soulu, zařadil i klidnou akustickou část s peckami jako Green Green Grass of Home a málokteré oko zůstalo suché.
Pěvecky a pohybově bezchybný Jones se opíral o prvotřídní kapelu, která neustále pálila jazzová sóla (pozoun, trubka) a backgroundové zpěvačky zkušeně dokreslovaly Tomovo brumlání. Jediné, co trochu otrávilo vynikající dojem, byla krátká bezmyšlenkovitá disko vložka s elektronickými pazvuky, která v kontextu koncertu nedávala smysl.
Tom Jones
Jones mezi písněmi moc nemluvil, ale občas prohodil vtípek a svěřil se, že ví moc dobře, kolik mu je. "Šedesát devět," konstatoval vážným hlasem a publikum tento jeho "coming out" odměnilo velkými ovacemi, protože on to nezneužívá jako výmluvu pro slabé výkony, prostě jen řekl, že si to uvědomuje. Jedna paní na to opáčila "Dvacet jedna". Vtipná a výstižná poznámka.
Celkové hodnocení: 85 %