Článek
"Čína a zvlášť Tibet změnily můj život. Dřív jsem se věnoval vínu, honil se za prací a publicitou, přikládal jsem důležitost bulvárnímu tisku. Dnes vidím, jak je to všechno směšné.
Jádro života je v něčem jiném," říká bouřlivák, který vyrůstal na středním Slovensku. Tam se také oženil, narodily se děti, tam také vydal obrazovou publikaci Krajina Detvou volaná. To se psal rok 1973. Po čase ale přišly konflikty s komunistickou mocí a Benický strávil téměř rok ve vězení.
Své lásky - fotografie se však nevzdal. Vyplatilo se. Získal uznání veřejnosti. Je také nositelem ceny mezinárodní organizace FIAP. Loni získal i Cenu Evropské unie umění v Bruselu za uměleckou činnost.
Být vesmírem sám sobě
"Když se ocitnete v údolích Tibetu, vnímáte čistý vzduch, krásu přírody, skromné lidi. Fotografoval jsem mnicha a uvědomil si jeho harmonii: v něm je celý vesmír a on je celý vesmír.
Míváme někdy pocit, že to, co žijeme, je poslední slovo lidských dějin, ale tak to není. Nejsme jediný model života. Nezavřel jsem se slovenskými hranicemi, jsem šťasten, že mě Praha přijala za svého, ale cítím se Evropanem. Ale Evropa také není na světě jediná."
Při cestě za knihou procestoval Peking, Šanghaj, Kanton, Hong-kong, pobyl v provinciích S" čchuan, Šan-tung. (V té poslední se narodil a zemřel proslulý myslitel Konfucius.)
O Čechách nevědí nic
"Byli jsme u starosty Pekingu na recepci," vypráví Benický, "a seděli u stolu s prezidentem Kodaku. Dovedete si představit, co je to za hvězdu, to je něco jako čínský prezident. Číňané milují fotografie a při svatbě nebo pohřbu se fotografují tři dny. Nevěděl nic o Česku a Praze.
Bylo mi to líto, že jsme opustili čínské trhy, protože jsem se procházel celými ulicemi věnovanými třeba švýcarským hodinkám, francouzským voňavkám, kabelkám ze Západu, od nás nic."
Kromě lidí a přírody jsou největší Benického láskou koně. Však také o nich vydal několik knih, naposledy v roce 2000 Jeho veličenstvo kůň. Byl za nimi ve čtyřiceti zemích, včetně Británie a arabských států, kde mají ti nejlepší svůj domov. Prošel stáje jordánského krále.
Při návštěvě Václava Havla v Kuvajtu vystavoval v budově Arabského fondu, kterou si postavily arabské země a soustředily do ní část svých pokladů. S humorem vzpomíná na snímky vepřových hodů, které z výstavy lidí z Oravy nakonec stáhl, ale pořadatelům je stejně ukázal. Společně se tomu zasmáli.
Chystá čtyři knihy o Evropské unii
"Už jsem byl jednou nohou v nebi nebo v pekle, nevím," svěřuje se Benický. "Bůh mi pohrozil, a tak jsem poslechl. Po šedesáti letech bohémského života jsem začal držet dietu. Obrovské napětí v práci, toulky s vínem v ruce, to všechno je pryč. Piju jen čaj a je mi dobře. Změnil se mi celý svět."
Nyní se soustředí na čtyřdílný cyklus knih věnovaných vstupu do Evropské unie. První dvě vyjdou už zanedlouho, Zlatá Praha a Země česká, domov můj. Text k nim napsal filmový režisér Oleg Reif. Benický je hrdý na grafickou úpravu, na koženou vazbu pokaždé v jiné barvě. "Z publikace Zlatá Praha, kterou jsem vydal před pár lety, zbyl jen název, který se mi líbí. Jinak je to úplně nová kniha," říká.
Miluje hudbu, a tak se rozhodl třetí díl Evropané věnovat hudebním motivům. Každé z hlavních měst státu Unie má svou hudební historii, znějí v nich odlišné tóny. Poslední část se bude jmenovat Člověk a příroda. "Budou to krásy zemí Evropské unie, takový přírodní místopis," dodává.