Článek
Neboť, jak pravil i prezident Václav Klaus, „skutečným problémem současné české kinematografie není ani tak nedostatek financí – i za málo peněz lze natočit velmi dobrý film – ale spíše nedostatek tvůrčí invence.“
Ponechme teď stranou fakt, že bez státních dotací nemůže kinematografie na rozdíl od ostatních uměleckých oborů vůbec existovat, neboť je obří rozdíl mezi tím, kolik stojí vydání knihy, uspořádání výstavy či koncertu a kolik natočení filmu. I toho levného. A bez státních peněz by nevznikl třeba Alois Nebel, čerstvý laureát Evropské filmové ceny.
Horší je, že přehlídka letošní tvorby může shora citovanou demagogii podporovat. Pohled na seznam 30 celovečerních hraných a 15 dokumentárních filmů je neradostný hlavně proto, že vzniklo až nevídané množství filmů plevelných, které jen vyhánějí diváky z kin – kolikrát se chce člověk spálit utrácením za zbytečnost?
Pestrá skladba dobrých filmů: dobová detektivka Ve stínu (David Ondříček), drama ze současnosti Čtyři slunce (Bohdan Sláma), komedie Okresní přebor: Poslední zápas Pepíka Hnátka (Jan Prušinovský), dětský film Modrý tygr (Petr Oukropec). Dobrý festivalový ohlas měl Polski film, divákům se, jak si tvůrci předsevzali, líbil Signál (Tomáš Řehořek) i Líbáš jako ďábel (Marie Poledňáková), Jiřina Bohdalová a Radoslav Brzobohatý se sešli ve Vráskách z lásky (Jiří Strach). Co víc si vlastně přát?
Kéž by nevznikli Bastardi
Osobně bych si především přála, aby nikdy nevznikl žádný z dnes už tří dílů Bastardů Tomáše Magnuska – série snímků zoufale neumětelských a navíc obsahově žalovatelných pro rasovou nesnášenlivost a podněcování násilí, nebo aby nevznikl Školní výlet téhož autora, opět zcela diletantská, velmi nevkusná rádoby komedie o seniorech.
Láska v hrobě
Aby Jan Hřebejk nikdy nenatočil Svatou čtveřici, která je nehodna jeho talentu a zkušeností, aby komedie Probudím se včera (Miloslav Šmídmajer) mnohem víc využila komediální potenciál tématu cestování v čase. Aby přišlo víc diváků na Cestu do lesa, aby měl Kozí příběh se sýrem lépe propracovaný, zábavnější scénář, a aby se na filmy, jako je 7 dní hříchů, nedávaly peníze jen proto, že jde o tzv. potřebné téma (odsun Němců).
Nejlepší české filmy podle Věry Míškové
1. Ve stínu režie: David Ondříček
2. Čtyři slunce režie: Bohdan Sláma
3. Polski film režie: Marek Najbrt
4. Okresní přebor: Poslední zápas Pepíka Hnátka režie: Jan Prušinovský
5. Soukromý vesmír režie: Helena Třeštíková
Ještě pořád zbývá celá polovina filmů, u nichž je úplně jedno, jestli je někdo natočil: nic strašného se nestalo, jen nezaujaly diváky, kritiky ani festivaly. A jsou tu dokumenty: s nimi je hlavní potíž ta, že se příliš derou do kin, přesto, že televize by jim leckdy slušela lépe a zazněly by hlasitěji, jako třeba Věra 68 (Olga Sommerová) nebo Váňa (Jakub Wagner). K těm nejzdařilejším loni patřil Soukromý vesmír (Helena Třeštíková), Láska v hrobě (David Vondráček) a Dva nula (Pavel Abrahám).