Článek
V tuto chvíli má z těch nejvýznamnějších na kontě čtyři Evropské filmové ceny za nejlepší film, nejlepší režii a nejlepší mužský a ženský herecký výkon, který podali Jean-Louis Trintignant a Emmanuelle Riva. Dále dostal Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film a je nominován na Oscara v pěti kategoriích: nejlepší film, nejlepší zahraniční film, nejlepší původní scénář (Michael Haneke), nejlepší režisér (Michael Haneke), nejlepší herečka v hlavní roli (Emmanuelle Riva).
Pouto až za hrob
Láska vypráví o tom, co znamená toto slovo, když jeden z páru umírá. Anna a George jsou učitelé hudby, kteří spolu prožili celý život. Jejich vztah evidentně byl a je láskyplný, ale tvoří ho především nesmírně silné nedefinovatelné pouto, které je do určité míry uzavřelo před okolním světem víc, než bývá obvyklé.
Teď je tu stáří a s ním nemoc: Anna prodělala mrtvici a její okolí včetně dcery v podání Isabelle Huppertové se musí smířit s tím, že už nikdy nebude stejná jako dřív. Ale kdo se o ni postará? A bude mít nejen ona, ale hlavně George ještě vůbec dost síly poprat se se životem, zvládnout nevyhnutelné? „Příběh, který vyprávím, vychází ze slibu, který jsme si dali s mou ženou: nikdy se neponecháme v situaci, jakou zobrazuje film,“ řekl při přebírání Zlaté palmy Haneke a dodal: „Je to naprosto obvyklý problém, vidíme ho všude. Zažil jsem to ve vlastní rodině a to je důvod, proč jsem natočil Lásku.“
Hanekeho filmy jsou vždy precizní, režijně dokonalé, ale většinou poněkud odtažité, chladné. Tentokrát se vydal hlouběji do pocitů svých hrdinů.
„Žádný film jsem nepsal proto, abych jím něco demonstroval. Je to vlastně prosté: když se dožijete určitého věku, setkáte se nepochybně s utrpením. Ale nechtěl jsem své postavy umístit do nemocničního pokoje, ukazovat něco, co tu bylo už mnohokrát. Proto jsem s nimi zůstal v bytě. A jsem rád, že jsem natočil tak jednoduchý film,“ říká režisér, který je jedním z pouhých šesti, kteří kdy dostali dvě Zlaté palmy. On navíc hned za dva po sobě následující snímky: za Bílou stuhu a Lásku.
Trintignant: jen pro jednou
Slavný francouzský herec Jean-Louis Trintignant, kterého si pamatujeme z takových filmů jako …a Bůh stvořil ženu s Brigitte Bardotovou, Nebezpečné známosti s Gérardem Philipem a Jeanne Moreauovou, Muž a žena, Konformista, ale také třeba Báječná Angelika, se vrátil před kameru po sedmi letech. „Nechtěl už jsem točit filmy, mám radši divadlo. Je to jen a jedině Haneke, jeden z nejlepších režisérů současnosti, který mě přiměl k tomu, abych roli přijal,“ přiznal v Cannes Trintignant a vzápětí – aby bylo jasno – dodal: „Ale neznamená to, že bych v tom pokračoval. Myslím, že divadlo je lepší mimo jiné proto, že se tam nevidím. A tento film je první, v němž jsem se viděl rád, byl jsem spokojen.“
Šestaosmdesátiletá Emmanuelle Riva je historicky nejstarší herečkou nominovanou na Oscara, a mimochodem – na slavnostním oscarovém večeru se utká s nejmladší nominovanou herečkou, devítiletou Quvenzhané Wallisovou z filmu Divoká stvoření jižních krajin.
Riva se už řadu let objevuje ve filmu sporadicky jen v menších rolích, tentokrát hraje hlavní. „Měla jsem k Michaelovi Hanekemu absolutní důvěru, věděla jsem, že mě povede k naprosto přesnému výkonu,“ poznamenala herečka ke své roli a dodala: „Když mi řekl, že nechce žádný sentiment, okamžitě jsem pochopila, oč mu jde. Přesto to byla dost obtížná cesta, každé ráno vyběhnout na plac a hrát.“
Ať už to 24. února dopadne při udílení Oscarů jakkoliv, už teď je jasné, že Hanekeho Láska je nejen díky již nyní osmadvaceti získaným cenám, ale i díky ohlasu diváků nejúspěšnějším filmem loňského roku.