Článek
Přestože Kajínek v Rusku není tak slavný jako v ČR, producenti se domnívají, že tamního diváka zaujme už proto, že je tento žánr v zemi oblíbený.
Kajínkovu advokátku Pokorovou bude hrát Tatiana Vilhelmová, jejího partnera si zahraje Boguslaw Linda, známý z filmu Je třeba zabít Sekala. V dalších rolích se představí např. Vladimír Dlouhý, Michal Dlouhý, Josef Klíma, Norbert Lichý nebo Václav Noid Bárta.
Režisér Petr Jákl uvedl, že film vznikal velmi dlouho: "Začali jsme o tom uvažovat před čtyřmi lety, kdy jsme oslovili přímo jeho (Kajínka), bylo víc zájemců a on se rozhodl spolupracovat s námi. Cesta to byla dlouhá, vystřídalo se sedm scenáristů, od začátku u toho byl Marek Dobeš. Já jsem za Kajínkem jezdil velmi často do vězení a ten příběh jsem prostudoval i z druhé strany, takže moje pocity nejsou založené jen na tom, že jsem vyslechl Kajínka."
Kajínek nebude sympatický filmový "rošťák"
Jákl odmítl prozradit, jestli bude filmový Kajínek vinen, nebo nevinen. "Necháváme to hlavně na divákovi, aby si to domyslel. Rozhodně ho neukazujeme jako sympaťáka, kterého všichni milujou," vysvětlil.
Film se bude natáčet ve skutečných věznicích včetně Mírova, odkud Kajínek utekl. Mělo by se tam objevit i konkrétní okno, kterým vylezl.
Kajínkův představitel Konstantin Lavroněnko se svěřil, že roli vnímá jako úkol, který nebude jednoduchý. Scénář je podle něj vynikající a je v něm všechno, co může herce zajímat - život, smrt, osobnost a systém.
"Cítím zodpovědnost, protože je to reálný člověk, my ale samozřejmě neděláme dokument. Doufám, že to bude umělecký film," řekl Lavroněnko.
Osmačtyřicetiletá ruská hvězda z Rostova na Donu a držitel Zlaté palmy z Cannes, sice v ČR nepatří k nejznámějším, ale pár filmů, které k nám pronikly, si získalo obdiv kritiky.
Kauza Jiří Kajínek
Jiří Kajínek (1961) je pravděpodobně nejznámějším vězněm v Česku. 23. června 1998 byl Krajským soudem v Plzni odsouzen na doživotí za vraždu a další méně závažné trestné činy.
Trestného činu vraždy se dopustil tím, že dne 30. května 1993 zastřelil plzeňského podnikatele Štefana Jandu a jeho bodyguarda. Druhý člen ochranky Vojtěch Pokoš přežil jen díky včasnému lékařskému zákroku a stal se korunním svědkem. K tomuto činu se ale Jiří Kajínek nikdy nepřiznal a svoji účast na vraždách kategoricky popřel.
Kajínek proslul opakovanými útěky z vězení. Poprvé se nevrátil do věznice z dvoudenního přerušení trestu v lednu 1993 a o čtyři měsíce později spáchal vraždy, kvůli nimž byl odsouzen. Podruhé utekl z vazební věznice v Českých Budějovicích v červenci 1994, ale ještě týž den byl chycen. V září 1996 se pokusil o útěk z valdické věznice, ale za dvacet minut byl dopaden.
Poslední útěk, z věznice Mírov, zrealizoval 29. října 2000 a trval přes měsíc, když byl 8. prosince za pomoci URNA zadržen v bytě pětinásobného vraha Ludvíka Černého, jenž si též odpykává trest na Mírově.
U části veřejnosti převládá názor, že Kajínek je nevinný a že se stal obětí komplotu.
Např. film Návrat z roku 2003 patří k vůbec nejlépe hodnoceným, dostal cenu i na festivale v Benátkách. Se stejným režisérem (Andrej Zvjagincev) natočil Lavroněnko také drama Izgnanie (nemá oficiální český název) v roce 2007.