Článek
Karel Zeman byl solitér a inovátor, který se neřídil ničím jiným než vlastními představami o tom, jak by měl film vypadat, a proto, aby je naplnil, neváhal mixovat filmové žánry a techniky v míře, která nejen v jeho době neměla obdoby.
Už Cesta do pravěku (1955) je zároveň naučný i dobrodružný film, ale Zemanova originalita je hlavně v tom, že obraz skládá jako koláž, z prvků kresleného, loutkového a hraného filmu. Ve všech jeho kombinovaných filmech - kromě zmíněných ještě Baron Prášil, Bláznova kronika, Ukradená vzducholoď a Na kometě - najdeme herce v nápadných kostýmech, jak putují po kašírovaných krajinách a přitom se potýkají s loutkovými nepřáteli.
Zeman přitom triky a malované kulisy neskrývá, spíš naopak, což je přístup úplně opačný než v současných hraných filmech, kde se hojné animované dodělávky pečlivě maskují.
Fantastické světa Karla Zemana
.: Karel Zeman: Pohádky tisíce a jedné noci Foto: archív FFF
Naproti tomu v současných studentských experimentech můžeme vidět podobnou rafinovanou hru se skrývanými a přiznávanými „švy” mezi umělými a reálnými prvky filmového obrazu jako v Zemanových padesát let starých filmech.
Rozdíl je pouze v technice, protože Karel Zeman těchto efektů dosahoval většinou pomocí optických triků, kdežto dnes se používají postprodukční počítačové úpravy. Je to trend, který se ve filmech mladých tvůrců začíná nenápadně projevovat, s nadsázkou by se dalo říci nová vlna filmového kouzelnictví.
Jde o to, že režisér přiznává, že používá triky, ale když je pak provádí, stejně nikdo z diváků netuší, jak to vlastně dělá a všichni jsou okouzleni. Prvním filmovým kouzelníkem byl Georges Melies, průkopník kinematografie z počátku 20. století a Zemanův velký vzor. Původně byl skutečným varietním iluzionistou a v jeho filmech s použitím triků, které sám vynalezl, lidé mizeli, zvětšovaly se jim hlavy nebo létali v raketách na Měsíc.
Tradice filmových kouzelníků je už víc než stoletá a její nejmladší studentské výhonky možná ani nevědí, čí jsou následovníci - to ostatně může letošní FFF změnit. Ale to nejdůležitější na Zemanových filmech nakonec není jeho metoda, ale pocit, který z jeho filmů zůstává.
Mohl to být klidně zážitek z některého jeho filmu, co nás v dětství přesvědčilo o tom, že film je magický. Filmový kouzelník totiž na rozdíl od toho z estrád jen neklame, ale vytváří nové fantastické světy, které mají jednu velkou přednost - jsou docela jiné než ten náš.