Febiofest roste před očima a láká filmové osobnosti

Přehlídka, která se letos v Praze soustředila převážně do jednoho multikina Slovanský dům, získala konečně festivalovější atmosféru. Na druhou stranu se stalo pro filmového milovníka téměř nemožné, aby stihl shlédnout vše, co považuje za zajímavé. Jestliže nechce trávit celé dny od oběda do nočních hodin v kině a jestliže odmítá přebíhat mezi několika současně uváděnými projekcemi.

Rozpětí letošního Febiofestu bylo ohromné, od ´indiánských´ filmů, přes profil současných jihokorejských režisérek až třeba po retrospektivu starých snímků herečky Inny Čurikovové nebo Vasilije Šukšina. Festival lze hodnotit jako sympatický počin, nabízí méně komerční kinematografii, je ovšem otázkou, jestli si už našel svou vyhraněnou tvář.

Letošní Febiofest pochválil z hostů zejména slovenský herec Ladislav Chudík, který se osobně zúčastnil uvedení starého filmu Kapitán Dabač (1959): "Jsem štastný, že v řadách diváků vidím mladé tváře a že sem nechodí jenom my starci, co občas cosi kváknou. Je důležité, že i mladá generace si utváří dobrý vztah ke kvalitnímu filmu a nebude považovat televizi a filmy za domácí kulisu," rozplýval se nadšeně Chudík, který zároveň přiznal, že se těší většímu diváckému ohlasu v Čechách než na Slovensku. Ne náhodou byl nedávno oceněn na festivalu Novoměstský hrnec smíchu za roli "českého etymologa".

Herec Francziszek Pieczka, který měl v Praze obsáhlou retrospektivu a který se na tiskové konferenci pořádané společně s Chudíkem objevil nachlazený, navrhl sponzorům a filmovým producentům, aby navázali na staré seriály Nemocnice na kraji města a na Čtyři z tanku a pes, v němž si sám zahrál, a natočili, jak doktor Sova (Chudík) léčí tankistu Gustíka (Pieczka).

Mezi vzácné hosty Febiofestu se zařadila proslulá polská filmařka žijící mezi Los Angeles a Evropou Agniezska Holland, která uvedla svůj film Julie na cestě domů (2002). "Polské kino dnešní doby chcípá," uvedla režisérka, která se jinak ostýchá hodnotit cizí filmy. "Když mě pozvou do nějaké festivalové poroty, cítím vždy jisté rozpaky, protože sama vím, že některý film mě osloví hned, zatímco jiný až při druhé, třetí projekci. Domnívám se, že i povrchnost současné novinové kritiky má na svědomí fakt, že novináři musí shlédnout spousty filmů, ale nemohou si s odstupem konfrontovat své divácké zážitky," nenechala Holland nikoho na pochybách o své upřímnosti.

Na festivalu představil svůj zajímavý film Ruth (1989) i ruský režisér Valerij Achadov. Francouzskou klavíristku, která se ve 30. letech provdala za sovětského diplomata, s nímž se poté stala obětí totalitních represí, ztvárnila slavná Annie Girardotová. "Ona byla mým idolem od dětství," prozradil v Praze Achadov. "A když jsem ji nabídl roli, nedoufal jsem, že ji přijme ještě v okamžiku, když vystoupila v Moskvě na letišti. Kde je ten idiot, co se mnou chce točit film, řekla, když jsme se setkali. To jsem já, odpověděl jsem. Aha, povídá ona: A já jsem ta blbá, co souhlasila. Tak pojďme, budeme spolu pracovat."

Slovenská herečka Zuzana Krónerová, kterou čeští diváci znají mimo jiné ze Slámova filmu Divoké včely vzpomenula na festivalu hlavně svého otce, slavného slovenského herce Jozefa Krónera. "Byl to velký umělec, který se prosadil jak ve slovenském, tak i československém filmu a kterého, když přijel na Moravu nebo do Prahy, všude brali, jako by tam byl doma." Jeho dcera dále připomněla, že ale největší role Krónera potkaly v maďarské kinematografii, například ve filmech Károllyho Makka. Sama Krónerová se dnes těší na premiéru očekávaného Hřebejkova filmu Pupendo, v němž si zahrála. "Na podzim bych potom měla natáčet s Bohdanem Slámou snímek Štěstí," dodala.

To jihokorejská režisérka Lee Min Yeon v Praze představila sekci filmů jihokorejských režisérek, které se nejenom snaží prosadit v převážně mužsky ovládané kinematografii této vzdálené asijské země. Ale které zároveň usilují přinést na plátna problematiku postavení žen v tamní společnosti.

"Dříve ten, kdo u nás chtěl natočit film, musel na něj našetřit z vlastních příjmů. Dnes se již naštěstí zavedly normální společnosti, které investují do filmu," řekla režisérka. Domácí filmy přitom podle ní velmi důstojně soupeří s americkou dováženou produkcí. "Poslední James Bond, který se odehrává v Severní Koreji, byl u nás velmi chladně přijat. Dokonce vzniklo studentské hnutí odsuzující tento film jako výsměch," upozornila na závěr Lee Min Yeon.

Nils Malmros, dánský filmař a chirurg, přivezl do Prahy film Holá pravda natočený podle životního příběhu svého otce, chirurga, který byl neprávem obviněn z přečinů proti lékařské etice. "Vystudoval jsem na doktora a když jsem natočil svůj první snímek, napsali v novinách: Jděte se na něj podívat, abyste viděli, jak to dopadá, když autor není dostatečně kritický a pustí se do natáčení filmu," uvedl s úsměvem Malmros.

Jeho Holá pravda už v Dánsku získala spousty filmových ocenění. Malmros se jinak vyznal z obdivu k Janu Troellovi, švédskému filmaři, kterému byla na Febiofestu věnována celá retrospektiva.

A co bylo letos nejzajímavější v kině? Navštěvována byla retrospektiva Alaina Delona i sekce u nás oblíbené severské kinematografie. Velké pozornosti se dostalo obsáhlé retrospektivě klasika světového filmu Piera Paola Pasoliniho. Úspěch sklidilo staré i současné ruské kino, Agniezska Holland se svou Julií na cestě domů stejně jako Opilí láskou (zakoupeno i do našich kin) Paula Thomase Andersona. A milovníci filmového umění si užili své hody nad profilem režiséra magického realismu po belgicku André Delvauxe.