Esejistický Fulghum dojme i pohladí

Sbírka místy povídkových, místy esejistických textů v duchu tradičního Fulghumova psaní střídá dojemné pasáže s humornými, drží se lehkosti ve stylu i jazyku a překypuje fulghumovskou roztomilostí.

Příběhy tvoří střípky postřehů a úvah o životě, nazírané a vyprávěné očima staršího moudrého muže, do kterých přirozeně začleňuje jako postavu sebe samotného, jako aktéra či vypravěče.

Můžeme proto v knize autora potkat třeba v momentu, kdy nahý v koupelně hledá zakutálenou pilulku aspirinu, a na situaci vysvětluje fungování zákonu schválnosti, či jak s barevným vzorníkem zkoumá skutečnou barvu své pleti na vzorku kůže na zadku a snaží se tak Americkému úřadu pro sčítání lidu vyvrátit domněnku, že je „bílý“. Nad některými tématy zůstává nad věcí a jen tak klouže po povrchu, jindy se pouští v tématu až na dřeň.

Kniha je pojmenovaná po prvním eseji, zároveň po jednom z nejhlubších příběhů. Jedná se o text, který působí, jako by byl vysloven člověkem na konci sil. Sýrová ulička je místem, kde se autor ocitl jen jako pozorovatel a měl možnost vidět incident mezi matkou a malým chlapcem, incident, na jehož počátku byla zpupná dětská touha po vánočním lízátku a na konci pocit naprosté vyčerpanosti životem a touha po mateřském objetí, náruči, ve které je vše ještě dobré a konejšivé. S ilustracemi Kateřiny Sechovcové tvoří texty půvabnou symbiózu.

Poprask v sýrové uličce je milou, laskavě humornou a dojemnou snůškou malých životních pravd a postřehů o fungování světa. Jedna pobaví, druhá přiměje k zamyšlení a snad všechny pohladí čtenáře po duši.