Hlavní obsah
Epoque Quartet, zleva David Pokorný, Vít Petrášek, Vladimír Kroupa a Vladimír Klánský. Foto: Petr Hloušek, Právo

Epoque Quartet: Hráli jsme i jihočeskou dechovku

Multižánrový Epoque Quartet oslaví 26. března koncertem ve Velkém sále Lucerny v Praze dvacet let na scéně. České smyčcové seskupení, které letos získalo nominaci v žánrové kategorii na Cenách Anděl, chystá výběr toho nejlepšího ze své tvorby.

Epoque Quartet, zleva David Pokorný, Vít Petrášek, Vladimír Kroupa a Vladimír Klánský. Foto: Petr Hloušek, Právo
Epoque Quartet: Hráli jsme i jihočeskou dechovku

Jeho hosty budou Dagmar Pecková, Barbora Poláková, Dasha, Dan Bárta, Marek Eben, Matěj Ruppert, Jiří Lábus, Petr Čtvrtníček a další. Na otázky odpovídali houslisté David Pokorný a Vladimír Klánský, violoncellista Vít Petrášek a hráč na violu Vladimír Kroupa.

Proč Epoque Quartet před dvaceti lety vznikl?

Petrášek: Protože jsme jako školení klasičtí muzikanti měli potřebu hrát i jiné žánry. Měli jsme pocit, že pouhé interpretování zapsaného notového textu není kompletní informace, kterou chceme předávat. Jsme přesvědčeni, že je potřeba také částečně improvizovat, skládat harmonické souvislosti v jazzovém smyslu slova či hrát jen podle toho, co slyšíme.

V jiných formacích se tomu předtím věnoval každý z nás. Používali jsme jiné nástroje, pouštěli jsme se i do jazzových improvizací. Později jsme přišli na to, že to lze dělat i ve smyčcovém kvartetu. V našem spojení byl aktivní zejména Vláďa Kroupa, který je starší než my ostatní a měl více zkušeností.

Seznámil nás s interpretacemi amerického Turtle Island Quartetu, který vymýšlí a prezentuje nová aranžmá skladeb na špičkové úrovni. Moc se nám to zalíbilo a v následujících dvaceti letech společného hraní jsme si, troufám si říct, našli vlastní cestu k tomu, jak hrát neklasické riffy tak, aby byly autentické.

Jaká ta cesta byla?

Kroupa: Začalo to inspirací zmíněným Turtle Island Quartetem. Díky tomu jsme zjistili, že aranže všech hudebních žánrů lze dělat na nejvyšší úrovni tak, jak jsme byli v klasické hudbě, ze které jsme vzešli, zvyklí.

Původně jsme interpretovali tradiční repertoár pro smyčcová kvarteta. Dávat nové aranže klasickým skladbám byla zprvu pouze zajímavost. Začalo nás to ale bavit víc a víc, a postupem času vznikaly nové aranže přímo na tělo naší spolupráce s různými seskupeními i hudebníky. Dvacet let se snažíme držet laťku aranží a spoluprací na nejvyšší možné úrovni.

Kdo je vaším aranžérem?

Petrášek: Před dvěma lety jsme našli vynikajícího aranžéra Aljošu Aslamase. Je to houslista, který je geniální v tom, že je sám kvartetní hráč a přesně ví, co pro tuto sestavu bude fungovat a co ne. Není v podstatě nic, co bychom mu museli vracet.

Je to momentálně takový náš pátý člen, který občas i zaskakuje za někoho z nás, kdo je třeba nemocný a nemůže koncertovat. Jeho aranže si pak ještě dotváříme na míru, protože kdybychom školometsky pouze přehráli noty, nemělo by výsledné dílo potřebný náboj.

Pro pořádek je potřeba říct, že máme ještě jednoho, pátého člena, jímž je Jan Kučera, který už pro nás dvacet let píše vlastní kompozice. Ty jsou obsahem alba, které letos obdrželo nominaci na Ceny Anděl.

Epoque Quartet

Foto: Petr Hloušek, Právo

Má někdo z Epoque Quartetu skladatelské či aranžérské ambice?

Klánský: Už delší dobu se bavíme o tom, že bychom vytvořili něco svého. Řekl bych, že k tomu postupně dospíváme. Už jsme i něco zaranžovali, vymysleli jsme si začátky některých skladeb a třeba Vláďa Kroupa tři vlastní skladby napsal a my je občas hrajeme.
Je zákonité, že když se muzikant dlouhodobě něčemu věnuje, dostaví se u něho vlastní hudební nápady. Možná si jednou budeme vymýšlet i skladby, ale zatím v tom stadiu nejsme.

Pokorný: Všechno je tvůrčí proces. Je možné, že během pár let budeme psát vlastní aranže i skladby. Teď ale máme kolem sebe lidi, kteří svou práci velmi dobře ovládají. Tím nás inspirují a my zase inspirujeme je.

Hráli jste někdy skladby v takových aranžích, že jste sami měli dojem, že je výsledek příliš alternativní?

Kroupa: Ve svých začátcích jsme spolupracovali s kytaristou Michalem Pavlíčkem. V roce 2001 chystal dvojalbum Stromboli Shutdown & Stromboli In Quartet. Na jednom nosiči byly staré nahrávky skupiny Stromboli a na druhém skladby zaranžované se smyčcovým kvartetem. Přímo ve studiu jsme některé museli převést do řeči smyčců. Dalo to hodně práce a výsledek je dost alternativní.

Petrášek: Výborné bylo, když jsme hráli jihočeskou dechovku. Ve smyčcovém kvartetu to bylo nádherně peprné. Hrál k tomu s námi ještě akordeon a znělo to opravdu pěkně.

Epoque Quartet

Foto: Petr Hloušek, Právo

Spolupracovali jste s řadou skvělých hudebníků od nás i ze zahraničí. Počítali jste s tím od začátku?

Petrášek: Plán to vyloženě nebyl, ale je fakt, že když kapela hraje neustále ve čtyřech, přijdou chvíle, kdy dostane chuť pozvat si ke spolupráci někoho dalšího. My si zpočátku zvali spíše instrumentální hosty, často jsme hráli třeba s Robertem Balzarem.

Pak jsme dostali chuť vyzkoušet si spolupráci s těmi, kteří vládnou hlasem a slovem. Měli jsme to štěstí, že jsme se vždycky spojili s někým výjimečným. Spolupracovat například s tak výtečnou zpěvačkou a ženou, jakou je Dasha, je neuvěřitelně inspirující. Je nádhera ji potkávat a sledovat, jaká je to úžasná profesionálka v každém ohledu.

Kroupa: Kanadský klavírista David Braid, nositel řady hudebních ocenění, si nás našel na internetu. Přijel za námi do Prahy, zkoušeli jsme, a na to konto jsme s ním pak hráli v Kanadě, New Yorku nebo Číně. Vznikla spolupráce, kterou jsme neplánovali, a trvá již několik let. Natočili jsme s ním i album, které bylo nominované na kanadskou hudební Juno Award.

Jaké bylo spolupracovat s americkým zpěvákem Gregorym Porterem?

Klánský: Nejenom spolupráce s ním, ale i s jeho kapelou byl nezapomenutelný zážitek. Během zkoušek v Praze nám umožnili nahlédnout na pověstnou americkou jazzovou scénu a vychutnat skutečnou kvalitu tamních instrumentalistů.

Hráli jste v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii, Izraeli, Brazílii, Japonsku a mnoha dalších zemích. Je ve světě klasické hudby běžné, že orchestry i jednotlivci hrají mimo svou domovinu?

Petrášek: Automatické to je především, když člověk hraje v orchestru. V menší skupině je to složitější, neboť agenda související s cestováním, managementem, produkcí koncertů či ekonomickými záležitostmi je náročná. Myslím si však, že když jsme začínali hrát, každý z nás měl představu o tom, že bude vystupovat ve světě. A ta představa se naštěstí naplnila.

Časté cesty ve čtyřech vyžadují mezilidskou toleranci. Hádáte se někdy?

Kroupa: O kvartetech se říká, že je to manželství ve čtyřech. K takovému manželství patří nejenom přátelství a tolerance, ale i spory a hádky. Je potřeba se s tím vyrovnat, protože mnohá kvarteta či soubory na to v minulosti doplatila. My máme velké štěstí, že nám to dobře funguje už dvacet let.

Pokorný: Především se máme rádi. Rádi se vidíme, rádi spolu hrajeme i zkoušíme, chodíme na pivo. Dobře si uvědomujeme, jak snadné je atmosféru v kapele narušit, a tak si ji chráníme a hýčkáme.

Petrášek: Existuje ale pravidlo, že když se vztahy v kapele pochválí, následuje nějaký průšvih. Takže se možná teď po té pochvale máme na co těšit…

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků