Článek
Úspěch neznámé debutantky (šest miliónů prodaných CD za rok) patřil k nejneuvěřitelnějším v současném popu. Svědčí o tom, že na tak emotivní a relativně originální zpěv se dlouho čekalo. Nicméně, jedna věc je ohromit a něco úplně jiného je úspěch zopakovat.
Velkou výhodou Duffy zůstává, že její hlas si nelze zaměnit s nikým jiným. Sluší mu především soulová poloha a jeho křehký až dětský půvab se dobře vyjímá v „šedesátkových“ romantických aranžích bez bušení a pípání elektronické éry. To dobře rozpoznal producent jejího debutu, který se svezl na silné vlně retro-popu odstartované hlavně Amy Winehousovou (ta sama neprorazila, dokud se snažila být nu-jazzově futuristická).
Na druhém albu Endlessly se Duffy retra částečně vzdala a nijak zvlášť si nepomohla. Zvuk desky nabral na rozmanitosti, jenže téměř všechny skladby jsou průměrné, takže kromě energického tanečního singlu s výbornými dechy Well, Well, Well tu panuje hitová nouze.