Hlavní obsah
Tatiana Vilhelmová a Oldřich Kaiser ve filmu Dívka za zrcadlem. Foto: Česká televize

Dívka za zrcadlem se stále vyrovnává s minulostí rodičů

Scenáristka a režisérka Andrea Sedláčková se po jedenácti letech vrátila k hrdince svých předchozích filmů, částečně inspirovaných vlastním osudem. S postavou Renaty Soukupové (Tatiana Vilhelmová) pojí filmařku emigrace do Paříže těsně před sametovou revolucí a poté život rozdělený mezi francouzskou a českou metropoli.

Tatiana Vilhelmová a Oldřich Kaiser ve filmu Dívka za zrcadlem. Foto: Česká televize
Dívka za zrcadlem se stále vyrovnává s minulostí rodičů

A také osobní téma: mravní dilema, jak se vyrovnat s životem v totalitě, špiclováním a udavačstvím mezi nejbližšími. Zatímco ve Francii Sedláčková uspěla jako střihačka, v Praze se realizuje jako scenáristka a režisérka. Soukupové přitom věnovala už čtyři autorské snímky, které vznikly pro Českou televizi.

Ve filmu Ze života pubescentky (1999) je hrdinka ještě rebelující „patnáctkou“, ale další tři tituly, Můj otec a ostatní muži (2003), Krásný čas (2006) a Opravdová láska (2007), v nichž už Renatu ztvárnila Tatiana Vilhelmová, vyprávějí příběh vysokoškolské studentky, která se rozhodla požádat na prázdninové cestě s přáteli do Francie v létě roku 1989 o politický azyl.

Po pádu komunistické moci se pak pokouší najít znovu místo i v Čechách a především vyrovnat se se svým komplikovaným, ambivalentním vztahem k otci – komunistovi, o němž pak po jeho smrti postupně odhalila další, šokující informace.

Ve snímku Dívka za zrcadlem se hrdinka, která se s traumatem stále nevypořádala, vrací k divákům už jako zralá žena, úspěšná autorka a filmová režisérka a také matka sedmileté Julinky.

Renatin vztah se starším novinářem a disidentem Ivanem (Oldřich Kaiser) však prochází krizí, přestože na povrchu vypadá téměř idylicky. Žijí s dcerkou v romantickém dřevěném srubu na polosamotě kdesi za Prahou, Ivan se doma marně pokouší dopsat knihu a stará se o Julinku, zatímco Renata je na vrcholu. Podle své úspěšné knihy inspirované vlastním dětstvím právě začíná natáčet film.

Jenže postupně se příběh jejích rodičů odehrávající se před kamerou proměňuje v zrcadlo jejího vlastního vztahu k dceři, která se ocitla stranou její pozornosti. Mladší atraktivní herec (Vojtěch Dyk), jehož Renata obsadila do role svého otce, pak urychlí doutnající krizi s Ivanem. Banálně vypadající nevěra, jejíž důsledky byly předvídatelné, navíc odhalí, že Renata stále tápe a její osobní příběh jí ani po tolika letech úsilí hraničícího s posedlostí nedává smysl.

V cestě jí stojí zřejmě neřešitelný rozpor mezi dětským poutem k otci a pozdějším zklamáním z jeho životních selhání, ale i marná snaha dopátrat se „pravdy“ o matce.

Koncept „filmu ve filmu“ přináší zajímavé momenty jak ve chvílích, kdy natáčený příběh začíná divákovi zrcadlit dosud neuvědomovanou stránku hrdinčina osobního života, tak když se „na place“ mezi postavami začínají prolamovat profesní a osobní hranice.

Pozornost upoutá hlavně milostný trojúhelník Dyka a Vilhelmové s Evou Josefíkovou, která hraje talentovanou a okouzlující studentku herectví a hrdinčinu matku.

Scény vzájemného soupeření a skrývané žárlivosti obou žen patří k nejsilnějším momentům filmu, podobně jako milostné scény Dyka a Vilhelmové, jimž zjevně pomáhá skutečné životní partnerství herců.

Ve srovnání s tím je už z předešlého snímku pouto Vilhelmové s Oldřichem Kaiserem méně přesvědčivé, nicméně vzhledem k partnerskému odcizení obou postav to tentokrát není až tak nápadné.

Daří se jim však v počátcích filmu, kdy se jejich vztah zdá být v ustálené rovnováze, a poté i po rozchodu v počínající smířlivosti, u jejíhož zrodu stojí sdílený pocit, že jejich snažení i výpověď se s okolním světem míjí podobně jako jejich životy.

Dívka za zrcadlem

ČT 1, 11. 2., 20 hod.
Scénář a režie: Andrea Sedláčková, hrají: Tatiana Vilhelmová, Oldřich Kaiser, Vojtěch Kotek aj.

Celkové hodnocení  80 %

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků