Článek
Hamburská inscenace nepředstavuje nejnovější tvorbu, premiéru měla v roce 1999 na festivalu mladých divadelníků v hamburské Kammerspiele, nicméně odráží aktuální stav německé společnosti.
Čechov po německu
Režisérka Christiane Pohle totiž vyšla z textu Čechovových Tří sester k vlastní adaptaci, která posouvá ruskou skutečnost 19. století do pocitů dnešních Němců. Zatímco Čechovovy sestry vzdychaly kdesi v zapadlé ruské provincii po Moskvě, tyto sestry tvrdnou v Hamburku a sní o Berlíně, městě, kde to na rozdíl od Hamburku "žije".
Ale vidina domu v Berlíně, který má koupit bratr Andrej, se vzdaluje úměrně s faktem, že bratr "vystavuje" kdesi v New Yorku a na sestry kašle stejně, jako na svou ženu Natašu, které pouze udělal dítě, a poté zmizel z jejího života, stejně jako ostatní muži z tohoto výlučně ženského světa, v němž se Máša "miluje" jen s hlasem svého iluzorního berlínského milence.
Silnou stránkou hamburské inscenace jsou herecké výkony čtveřice představitelek Máši, Iriny, Olgy a Nataši, pohybující se umně mezi psychologickým, fyzickým i groteskním herectvím, samotná adaptace však pro diváka, zejména neznalého německého kontextu, mnoho nového nepřináší.
Zůstává jen v rovině obratně sestříhaného textu a variace na čechovovské téma zbytečného života, jejímž leitmotivem je poměrně nemilosrdný ženský pohled do vlastních řad.
Lakomec Borise Rösnera slavil úspěch
Oficiální zahájení festivalu, při němž zástupci hostitelského divadla města i kraje adresovali svůj povzbuzující pozdrav i ministru kultury Pavlu Dostálovi, který se pro nemoc nemohl festivalu zúčastnit, ačkoli jinak patří k jeho pravidelným hostům i podporovatelům, patřilo pražskému Národnímu divadlu.
Činohra ND uvedla inscenaci Moliérova Lakomce s Boriem Rösnerem v titulní roli. Hlediště Velkého divadla bylo zaplněno do posledního místa, ostatně tato inscenace patřila k těm, na něž byly vstupenky okamžitě vyprodány.
Diváci přijali Dočekalovu inscenaci, která Moliérovu komedii posunuje k našim dnešním zkušenostem s fenoménem "skrblictví", velmi příznivě. Projevilo se to i na inscenaci samé, která od lednové premiéry ve Stavovském divadle získala na komunikativnosti, vyšla divákům tak trochu "estrádně" vstříc, ovšem ne vždy ku prospěchu udržení formy i hereckých výkonů v mezích původního, čitelného sledování tématu.
Ulice se baví
Festival Divadlo 2004 se ale neomezuje jen na jeviště klasických divadel, ale divadlo atakuje plzeňské občany takřka všude. Ulice, sady i náměstí zaplnila akrobacií i humorem vystoupení rakouských Irrwisch (Posedlých) i představení ostravského Bílého divadla a souboru Cirkus Sacra, svůj stan rozbil u Mostu milénia francouzský soubor Cahin - Caha s představením Grimm.
Na nádvoří Plzeňského Prazdroje uvádějí suchozemskou verzi Nachových plachet bratři Formanové, divadlem se hemží i opuštěná historická železniční budova Jižní předměstí. Jak praví jeden ze sloganů festivalu - divadlo je pro každého a každý si jistě vybere svou představu o umění, které hýbe světem už pár tisíc let.