Článek
Říkáte, že jste v Praze poprvé a jste okouzlen. Čím konkrétně?
Jsem tu jen pár dnů, ale můj překladatel Robert Novotný mě jako průvodce po ní provedl. Je to snad nejkrásnější město na světě. Obdivuji vaši architekturu, která vytváří úžasný dojem. Obdivuji vaši kuchyni a také pivo…
…dánské pivo má přece svou kvalitu…
Ale vaše je lepší, musím říci.
Pocítil jste přítomnost atmosféry, která dala světu Franze Kafku nebo Jaroslava Haška?
Určitě. Samozřejmě znám Kafkovy knihy, četl jsem i Švejka. Cítím se tu opravdu dobře. Možná je to tím, že jak Dánsko, tak Česká republika jsou malé demokratické země. Už ta přiměřená velikost vytváří podobný dojem.
Značná část vaší tvorby je věnována dětem. Jaké bylo vaše dětství?
Moc hezké. S rodiči jsme žili v hezkém vztahu. Chodil jsem na gymnázium, na univerzitu. Rád na to všechno vzpomínám.
V románu Děti chovatelů slonů v nadsázce označujete vychovatele, s nimiž se setkávají vaši dětští hrdinové, za chovatele slonů. Co je pro vztah dětí a dospělých nejdůležitější?
Pochopení, vcítění se do jejich pocitů a vůbec myšlení. Dítě vycítí, jestli je pro dospělého partnerem, nebo přehlíženou součástí jeho života.
S kolegou psychologem Jesperem Juulem jste vydali knihu Trénink empatie u dětí. Co dnes děti nejvíc ohrožuje, ať už v Evropě, nebo třeba v Africe?
Jsou to věci, které ohrožují i dospělé. Některé projevy globalizace lidské společnosti. Ekologické hrozby. Stále více se rozvírající nůžky mezi bohatými a chudými. Není toho málo.
O Africe jsem se nezmínil náhodou. Žil jste tam po řadu let. Co vám ten pobyt dal?
Poznal jsem velké kulturní rozdíly mezi jednotlivými státy, národy i místy. Oženil jsem se, vychováváme čtyři děti. Je toho spousta. Afrika mi opravdu změnila život.
Je pravda, že jste na jméno hrdinky Smilly Qaavigaaq Jaspersenové ze své nejpopulárnější knihy Cit slečny Smilly pro sníh přišel, když jste viděl v Kodani přecházet Somálku přes ulici? A proč jste ji vedl za tajemstvím kamarádovy smrti až na sněžné planiny Grónska?
To už je dávno. Ten příběh jsem napsal i proto, že jsem chtěl právě ukázat velké kulturní rozdíly mezi národy, etnickou menšinou a majoritou. Dcera Dána a Eskymačky zjišťuje, že není jednoduché zbavit se vlastní identity, kterou stále poznává. A neplatí to jenom pro ni. Každý z nás poznává sám sebe.
A jak se vám líbil film, který s Julií Ormondovou natočil Bille August?
Musím říci, že se mi moc líbil. Samozřejmě Hollywood je velký průmysl se svými zákony, ale já byl spokojený.
Vaše prózy jsou hodně poetické, často používáte nejrůznější symbolická vyjádření. Nechtěl jste být básníkem?
Ne, nikdy. Samozřejmě jsem v mládí nějaké verše napsal, asi jako každý, ale o dráze básníka jsem nikdy neuvažoval.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: