Článek
Před rokem jste vydali debutové album Here We Are. Jak se vám od té doby daří?
Když vycházelo, netušili jsme, jak ho lidé přijmou. Zároveň jsme začali jezdit po koncertech do Anglie, Francie, Německa a dál.
Najednou si nás lidé začali žádat a brzy jsme si uvědomili, že jsme opustili Evropu a jsme v Austrálii, jihovýchodní Asii nebo v Americe. Když se podívám zpět, říkám si, že jsme objeli celý svět a neuvěřitelně jsme si to užili. Je to bláznivé.
Co byla během toho roku pro vás největší výzva?
Hrát dobré koncerty. Nechceme všechna ta úžasná místa jen navštívit, chceme tam skvěle zahrát, aby lidé slyšeli naši hudbu v nejlepší možné podobě. Další výzva je pokračovat v psaní písniček. Protože pracujeme na dalším albu a není to snadné.
Proč ne?
Na první album jsme napsali asi osmdesát písniček a vybrali jedenáct. Pokud se budeme chtít dostat na podobné počty, máme před sebou ještě hodně práce.
Magazín New Musical Express vás zařadil na seznam dvaceti nejzajímavějších kapel loňského roku. Pomohlo vám to nějak?
Věřím, že ano. Takové věci se počítají a kumulují se s ostatními úspěchy. Máme s médii poměrně dobrou zkušenost. Britský tisk občas kapely vyzdvihuje natolik, že to je pro ně nakonec špatné. Lidé jich pak mohou mít plné zuby, než je vůbec uvidí.
Nám se dostalo příjemné míry pozornosti. Mohli jsme nadále být sami sebou.
Takže se necítíte být pod velkým tlakem?
Já se cítím být hodně pod tlakem. Ale ten tlak vychází ze mě, z nikoho jiného.
V České republice znalo mnoho lidí vaši písničku True Romance z reklamy na telefonního operátora ještě předtím, než jste v u nás v červnu poprvé vystupovali. Jaký pocit máte z takového úspěchu?
Odpověď bych rozdělil na dvě části. První se týká toho, že naši tvorbu znají lidé daleko od našeho domova. To je úžasný pocit. Když si vzpomenu na to odpoledne, kdy jsem seděl ve svém malinkatém pokoji a napadl mě hlavní motiv True Romance, zdálo se velice nepravděpodobné, že by si ho někdy mohl pobrukovat někdo třeba v České republice. To mi dělá obrovskou radost. Je vzrušující pak přijet a hrát v zemi, kde už je lidem něco z naší hudby povědomé.
A ta druhá část?
Ta se týká toho, že je to všechno díky reklamě. Je to těžké. Je to jedno z dilemat dneška. Já chci ale pokračovat v tom, co dělám. Chci dál nahrávat alba, jezdit na turné, zlepšovat se a být ve spojení s fanoušky. Když použijí naši písničku v reklamě, velmi nám to k tomu všemu pomůže.
Jak tehdy v tom malém pokojíčku píseň True Romance vznikala?
Nejdřív jsem vymyslel riff na piano, který jako by vypadl z písničky Kanye Westa. Rozhodl jsem se s ním naložit jinak a smíchat ho s rockovějšími prvky. Instrumentální výsledek tohoto počínání ve mně evokoval velmi emocionální atmosféru. Měl jsem z toho pocit, jako když se zaseknete v bezčasí. Mezi světy. Snažil jsem se pak v textu vyjádřit něco, co už ta píseň obsahovala. Vyšel z toho love song o dvou lidech, kteří se odstřihli od zbytku světa.
Charakterizuje tato skladba to, co chtějí Citizens! v hudbě říct?
Ano, myslím, že je esencí toho, co děláme. Mísí žánry, je tam hiphopový beat, piano, grandiózní kytary ve stylu My Bloody Valentine, to o nás všechno vypovídá. Zároveň se ale snažíme najít něco univerzálního. Něco relevantního pro všechny. A to bývají jednoduché věci. Pohybující se na hranici abstraktna.