Článek
V hlavní sekci MFF v Rotterdamu "Future cinema sturm und drang", kam jsou zařazovány "vizionářské" snímky se zajímavým pohledem na svět, se objevily hned dva naše filmy, Český sen Filipa Remundy a Víta Klusáka a Vaterland - Lovecký deník, který natočil divadelník David Jařab. Do sekce Masters byl pozván Jan Němec se svým posledním filmem Krajina mého srdce. Zatímco Jařab přijel na festival teprve v pondělí, Remunda má už uvedení filmu za sebou.
"Přijetí bylo dobré, doufám, že takovéhle zastoupení může pomoc i českému filmu, který není nikde moc vidět, zatímco například ruské filmy jsou všude. Dokonce se začíná mluvit o novém filmu v Rusku," uvedl v Rotterdamu Remunda.
"Zajímavé tu bylo, že se nás na diskusi po filmu ptali na postavení dokumentaristy u nás. Do jaké míry člověk riskuje, když se snaží jít na hranici společensky riskantního dokumentu. Jestli u nás jde o život, jak se to nedávno stalo v Nizozemsku v případě vraždy filmaře Theo van Gogha," doplnil Remunda.
Český sen uspěl v hlasování diváků
O tom, že Český sen rotterdamské publikum zaujal, svědčí i to, že po první projekci se v hlasování diváků objevil na 16. místě, se známkou 4,21 z maximální možné známky 5.
"To je nesporný úspěch, být v dvacítce mezi osmi stovkami filmů se nestává každý den," uvedla Slovenka Ludmila Cviková z programového oddělení festivalu. "Český i ten slovenský film zde má svou tradici a ví se o něm. Před lety tu vyhrál Zelenka, v Rotterdamu uspěl i Bohdan Sláma s Divokými včelami," dodala.
Prostituti všech zemí
Očekávaným filmem v soutěži je údajně nejlepší norský snímek za posledních několik let Hawaii, Oslo od Erika Poppeho, známého filmem Schpaaa (1998). Jeho nový snímek připomíná americkou Magnolii, také skládá několik příběhů více či méně bizarních figur, od kleptomana až po popstar, která trpí sebevražednými touhami.
Před festivalové publikum se vrací americký filmař Gregg Araki, tvůrce kultovního "divného filmu" Totally F***ed Up. Jeho snímek V tajemné kůži (Mysterious skin) tvoří americké antiheroické, provokativní a zároveň sentimentální drama o zneužívání dětí. Dospívající prostitut, jenž kolem sebe vše ničí, stejně jako brýlatý introvert, který uniká do fantazií o mimozemské civilizaci, jsou svým traumatem z dětství zakletí. Snímek se pokouší na ostří nože a s určitou mírou zvědavého dryáčnictví proniknout do neštěstí těch kdysi bezbranných a nechápajících obětí.
Postava prostituta se zároveň shodou okolností objevuje v celé sérii dalších snímků, až to chvíli vypadá, že zatímco ženská prostituce je nejstarším řemeslem, mužský prodejný sex je současnou módní kratochvílí hlavně pracháčů v bourácích. Noční hlídka (Ronda nocturna) od argentinského filmaře Edgarda Cozarinského vtahuje do temného, zpola surreálního příběhu mladého prostituta, stejně jako do labyrintu nočních ulic Buenos Aires. Na každém rohu tu na mladíka čeká smrt, či se skrývá nebezpečí, cizota, nejistota, případně minulost v podobě fantoma krásné dívky, která při potratu kdysi kvůli němu zahynula.
Ale jak se tu říká, Rotterdam nenabízí jenom příjemné filmy, ani pouze jednoduché odpovědi.