Brutalu vládl Emperor, zaujali Swans

Velké comebacky vyvolaly velký zájem diváků letošního ročníku brutalu v jaroměřské pevnosti Josefov. Hned první den, ve středu se tam představila obnovená tuzemská blackmetalová legenda Master´s Hammer, jejíž význam překročil hranice české kotliny a měla vliv i na vznikající norskou blackmetalovou scénu.

Kultovní norský Emperor, který vznikl v roce 1991 a ukončil činnost po deseti letech, se sice od té doby několikrát vrátil na pódia, s novými díly ale už nepřišel. Jeho nadšeně aplaudované zeleně nasvícené vystoupení bylo stylové, nabídlo typické pojetí s výraznými kytarovými party Ihsahna nad dunivými bubny. Bylo ale patrné, že jde jen o návrat do minulosti, skupina se nesnažila skladby posunout dopředu, což fanoušky potěšilo, ale koncert byl díky tomu docela předvídatelný.

Někteří posluchači dali před legendou přednost českým Postcards from Arkham kombinujícím black s melodickými, ”cinkavými” rockovými pasážemi. Kapela za to lidem v závěru děkovala.

Propracovanější hudbu nabídli i deathmetaloví Nile, jejichž skladby byly místy také hodně rychlé. Skupina obohacovala klasický death o prvky technického deathmetalu.

I když na festivalu ve čtvrtek hráli i Suffocation nebo Rotting Christ, i čtvrteční večer ukázal, že Brutal Assault nabízí široké žánrové přesahy. Švédští Opeth předvedli, kam se lze dostat od death metalu, i když hluboký hrdelní zpěv Mikaela Åkerfeldta při vystoupení nechyběl. Současné pojetí skupiny má nejblíž k art rocku, k čemuž přispívají propracovaná složitá stavba skladeb i aranžmá. V basové lince se objevovaly názvuky funku jako u Primus, nechyběly ani plochy kláves nebo akustické mezihry s folkovými názvuky - ty ale trochu úvod vystoupení rozmělnily a zbavily ho drivu.

Nechyběl ani hard core, Hatebreed ukázali jeho nejtvrdší podobu na pomezí metal coru. Jejich divoké a přesvědčivé vystoupení vrcholilo klasickou skladbou Destroy Everything. Hard core hráli i další Američané Terror.

Ještě větším stylovým vybočením bylo vystoupení hamburských představitelů temné Electronic Body Music KMFDM vedených zpěvákem a programátorem Saschou Konietzkem, kterému od roku 2002 výrazně pomáhá Američanka Lucia Cifarelli. I když skupina v posledních letech využívá basy, kytary a živého bubeníka, jádro písní tvoří stále naprogramované linky automatického bubeníka, syntezátorové basy a samply. Podobně jako Emperor se skupina drží svého typického pojetí, tudíž je její vystoupení předvídatelné.

Jedním z absolutních vrcholů čtvrtečního večera bylo vystoupení americké skupiny Swans, která v poslední dekádě po návratu vytváří dlouhé postupně gradující skladby přecházející ve zvukové stěny, které mají až chrámový charakter, jak ukázaly skladby The Knot a Cloud of Unknowing. Vrstvení zvuků připomíná až polské sonoristy. Naopak rytmičtější Screen Shot připomněl svým pojetím ranější brutální nahrávky newyorské kapely. Skupina, které ovlivnila sludge metal, ale v něm ukázala i kořeny své tvorby, typický byl bluesový feeling. Gradace na jednom riffu zase připomínala Velvet Underground a dlouhé postupně gradující kompozice živé jamy jiné americké legendy Grateful Dead.

Swans, kteří ukazují, že i po návratu se lze dál vyvíjet, obvykle vystupují na jiných scénách, zpěvák a kytarista Michael Gira si toho byl vědom. Když přišel na pódium, řekl, že teď udělá něco, co nikdy neudělal a ve známém gestu rohatého vystrčil ukazováček a malíček.

Brutal Assault potvrdil, že je výjimečný šířkou stylového záběru, takže to své si na něm najdou i ti, jimž nejsou metalové riffy, kytarová sóla a kanonáda zdvojených bicích tak blízké.