Článek
„Malování mě zachránilo, když mě odřízli od divadelní činnosti, a už jsem si ho nechala. Malování je něco úžasného a svobodného, i teď mě ochraňuje ve stáří,“ uvedla herečka.
Na výstavě jsou také dva obrazy, které vytvořila pro zesnulé rodiče. „Před čtyřmi roky jsem si uvědomila, že jsem ještě nic nenamalovala mámě a tátovi, protože když byli ještě naživu, věnovala jsem se především herectví,“ sdělila.
Až na tyto dva obrazy je expozice prodejní. „Do hrobu si obrazy nevezmu a malování je tak drahý koníček, že už je to kůň. Investice do takové výstavy je veliká, takže nějaká návratnost se hodí, z důchodu bych si to mohla těžko dovolit,“ podotkla.
Bohdanová se v roce 2010 rozloučila s Národním divadlem, jehož členkou byla od roku 1966. V témže roce uspořádala obsáhlou výstavu ke svým osmdesátinám v Novoměstské radnici v Praze. Později jako herečka působila v Činoherním klubu v Praze.
„Člověk má odejít, když o něho ještě někdo stojí, a ne když někde překáží,“ uvedla později ke svému odchodu z Národního divadla držitelka dvou Cen Thálie.
Do prvního angažmá po absolutoriu brněnské JAMU nastoupila plzeňská rodačka ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde během šesti sezon ztvárnila 15 velkých rolí. Od roku 1957 působila tři roky v Městských divadlech pražských.
Dalších šest sezon strávila v Divadle E. F. Buriana a pak se stala členkou české první scény. Diváci ji znají i z televizních inscenací a seriálů. V roce 1996 získala Cenu Františka Filipovského za dabing filmu Řidič slečny Daisy.