Hlavní obsah
Malíř Ben Willikens pracuje s modernistickým prostorem. Foto: Jan Šída, Právo

Ben Willikens prozkoumává prostor malířským štětcem

Výstavu Bena Willikense, jednoho z nejzásadnějších německých malířů, připravilo pražské Museum Kampa. Expozice Prostory modernismu, na níž lze vidět jeho velkoformátové obrazy pocházející zhruba z posledních dvou dekád, trvá do 9. února 2020.

Malíř Ben Willikens pracuje s modernistickým prostorem. Foto: Jan Šída, Právo
Ben Willikens prozkoumává prostor malířským štětcem

Autor je lipský rodák, studoval mimo jiné i v Londýně a působí na výtvarné scéně od šedesátých let. Vždy se prezentoval jako tvůrce klasických obrazů, i když hlavním tématem byla práce s prostorem a ovlivnění modernistickou architekturou.

Jeho výrazným inspiračním zdrojem byla architektonická tvorba Ludwiga Miese van der Rohe, mimo jiné autora slavné brněnské vily Tugendhat. Stejně jako tento modernistický a funkcionalistický architekt pracuje Ben Willikens s prostorem. Jenže se nevyjadřuje prostřednictvím betonových třírozměrných staveb, ale formou dvojrozměrných akrylů na plátně. Proto ho musí prozkoumávat mnohem více do hloubky, doslova propátrávat s malířským štětcem v ruce kousek po kousku.

I když zobrazené interiéry působí velmi minimalisticky a stroze (s absencí jakéhokoliv lidského faktoru), nedá se rozhodně říci, že by působily nezáživně či nezajímavě. Velkoformátový akryl Prostor 1387 ukazuje vhled do salonu vily Tugendhat. Prosvětlený prostor se otevírá do okolní krajiny lemované bujnou zelení. Když před ním návštěvník galerie stojí, má pocit, že je součástí interiéru stavby. Má dojem, jako by stál uvnitř vily a díval se k horizontu.

Ben Willikens

Foto: Jan Šída, Právo

Právě horizont hraje na těchto obrazech důležitou úlohu. Plátno nazvané Prostor 1400 je příkladem výše uvedeného tvrzení. Z otevřeného modernistického prostoru vily se otevírá pohled do okolní krajiny. Jako modrá stuha se mezi kopci vine řeka a ztrácí se v mlžném oparu. Jako by okolní příroda byla součástí stavby a ta naopak do ní vrůstala.

Na dílech, kde autor vystačí jen s obyčejným oknem a s výhledem z něj ven, už musí počítat s fantazií toho, kdo se na akryl dívá. Venkovní exteriér je totiž jen volně naznačen a každý si musí sám za sebe rozmyslet, co vlastně chce z okna vidět. Jestli temný prales plný nebezpečí, nebo prosluněný městský park.

Ben Willikens se vlastně prostřednictvím svých obrazů ptá, kam až může lidská mysl dohlédnout. Jestli vůbec existuje hranice lidského vnímání.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků