Hlavní obsah
David Walliams se věnuje také komediální a hrané tvorbě. Foto: Foto archív autora

Babička drsňačka je příliš chtěná nadsázka

Dětská kniha Babička drsňačka britského spisovatele Davida Walliamse (původním jménem Williams) zkoumá, jaká dobrodružství můžeme propásnout jen proto, že jsme druhého příliš příkře odsoudili na základě několika narychlo spíchnutých předsudků. Naštěstí tu vždycky (podle autora) bývá prostor pro druhou šanci.

David Walliams se věnuje také komediální a hrané tvorbě. Foto: Foto archív autora
Babička drsňačka je příliš chtěná nadsázka

Walliams se kromě knih pro děti věnuje také komediální a hrané tvorbě, známý je hlavně díky své spolupráci s Mattem Lucasem na seriálu Malá Británie. V Babičce drsňačce představuje jedenáctiletého Bena, který si každý pátek zoufá. Rodiče, posedlí tanečními soutěžemi, ho vozí k babičce, aby měli klid na svůj koníček. Benova babička smrdí kapustou, je nudná a chce do omrzení hrát scrabble. Stačí však jedno nevinné pátrání po čokoládových sušenkách, aby vnuk zjistil, že má čest s někým lepším než s otravnou stařenou…

Walliams se od začátku snaží o lehký, vtipný výraz (i proto bývá přirovnáván k Roaldu Dahlovi – na základě konstrukce příběhu, který bývá u Dahla takřka vždy překvapivý, to totiž být nemůže). Svět dospělých líčí jako jednu velkou nepropustnou říši plnou nesmyslných rituálů a floskulí. Zatímco stereotypizace Benových rodičů a babičky je u dětské knihy zábavná a na místě, problém přichází tehdy, kdy se autor podobného postupu dopouští i u vykreslení postavy Bena. Ten totiž působí jako představa dospělého o tom, jak by se mělo (literárně zajímavé) dítě chovat.

Tajně studuje instalatérštinu, nečistí si zuby a hodina chemie ho zaujme jen tehdy, když si chce vyrobit výbušninu. Tu pak použijí s babičkou ke kolosální krádeži (což není nevyžádané pokažení čtenářského překvapení – to už totiž nejspíš učinila obálka, která vyobrazuje právě Bena s babičkou s pytlem klenotů a lupičskými páskami kolem očí). Právě v bodě, kdy se kniha začíná rozjíždět, utne autor nemilosrdně tempo (ačkoli to udělá stylově – na scénu vstoupí sama britská královna).

Nadsázka, která však funguje u již zmíněného Roalda Dahla či u Betty McDonaldové a jejích příběhů Paní Láryfáry nebo u Příšerných příběhů strýčka Monteguea (všechny zmíněné vyšly v češtině), tady působí příliš vysezeně, chtěně.

Abychom však nespadli do hnidopišského rozpitvávání dětské poetiky, přistoupíme k nejspolehlivějšímu testu, totiž zeptat se sám sebe: Bavila by mě taková neškodlivá, zdraví prospěšná kniha být dítětem?

Celkové hodnocení: 60 %

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků