Článek
Pokud by základem antologie byly opět Nerudovy Povídky malostranské doplněné nějakým textem od Ignáta Hermanna, neměla by podobná antologie valný smysl. Kopáč a Šofar však mají zkušenosti s tím, jak představovat literaturu z jiného úhlu, než je běžné, jak ukázala Pijácká čítanka, nebo titul Ve sladké tísni přibližující erotiku v české literatuře. Kopáč navíc stál i za Prahou erotickou a publikací Nevěstince a nevěstky.
Kopáčova záliba v erotice se projevuje i v antologii povídek z Prahy, objevuje se nejen v příběhu náruživé nevěstky ve Strašidlu židovského města Paula Leppina, ale dokonce v textu Josefa Kajetána Tyla Zastaveníčko u Černé braňky. Jan Neruda samozřejmě chybět nemůže, ovšem jeho Procházka po Karlově mostě je protijezuitskou filipikou. Egon Ervin Kisch v Jedové chýši, tanci s mrtvolou nepíše o tom, jak se v této špeluňce scházela galerka a prostitutky, ale o tom, jak tam řádili studenti medicíny.
Ale v antologii jsou i vážnější texty, třeba Vltava Karolíny Světlé o povodni nebo Praha, ráno 15. března Mileny Jesenské o nacistické okupaci. Nechybí ani trocha magie v Zlověstné madoně Jiřího Karáska ze Lvovic, zatímco Gustav Meyrink je představen jako satirik.
Nechybí ani novější texty, a to nejen od Bohumila Hrabala, Františka Hrubína a Josefa Škvoreckého, ale taky od žijících autorů, jako jsou Miloš Urban nebo Emil Hakl či Tereza Boučková - Editorům se podařilo nejen představit plastický a neotřelý obraz Prahy, ale také ukázat mnohé autory z jiné strany, než jak jsou známi.
Nechybí ani objevné texty o tom, jak Prahu naučil pít čaj anarchista Bakunin a připomenuta je i slavná fáma o Pérákovi.
Praha v množném čísle
Může se vám hodit na Zboží.cz: