Článek
„Knihy mají morální povinnost upoutat čtenáře, aby četl dál. Literatura pomáhá lidem lépe žít. Přináší radost, bohatství jazyka, rozvíjí kritické myšlení,“ řekl Vargas Llosa, „politika je jen jeden aspekt lidského života.“
Müllerová podotkla, že státy, kterým se ekonomicky nedaří, začnou šetřit nejdřív na kultuře: „Přitom bez kultury není demokracie, bez svobody slova neexistuje demokracie. Chudé země by na rozvoj kultury měly dávat více peněz, aby se mohly zotavit.“
„Všechny diktatury, ať už pravicové, levicové, vojenské či náboženské, mají společné to, že ničí svobodu jednotlivce, potírají individuum člověka, ke společnosti přistupují jako k homogennímu celku. A všechny selhávají v hospodářské oblasti, vedou k ochuzení země. Nakonec skončí díky samy sobě,“ řekl Vargas Llosa.
„Po rozpadu Sovětského svazu se zdálo, že demokracie zvítězí na celém světě. Nestalo se tak, i když nikdy nebylo tolik demokratických vlád jako nyní,“ připomněl peruánský spisovatel.
„Turecko bylo demokratickou zemí, ale během několika let je tam diktatura jako z učebnice,“ přidala se německá prozaička rumunského původu. „Erdogan přímo řekl: Demokracie je jako tramvaj, do které se nastoupí i vystoupí. To je jeho citát. A on z ní vystupuje. Když prohrál volby v Istanbulu, výsledky prostě zrušil,“ dodala Müllerová.
Debata dvou držitelů Nobelovy ceny za literaturu.
„Přitom diktátoři bývají zvoleni. I pan Jaroslaw Kaczyński byl zvolen. V průběhu let se člověk, který stál v čele Solidarity, změnil ve svůj opak, jako by ztratil paměť. Stal se z něho antisovětský Sovět,“ konstatovala Müllerová.
„I Chávez byl ve Venezuele nadšeně zvolen. Ale během několika let země, která mohla být pohádkově bohatá, zchudla. Utekly z ní tři miliony lidí, moc nad společností drží vojáci. I v Peru byl zvolen prezident Fujimori a během dvou let nastoupila vlastně diktatura,“ řekl Vargas Llosa, „důležité je bojovat proti kořenům diktatur, proti nacionalismu, rasismu, projevům nadřazenosti, za svobodu jednotlivce.“
V souvislosti s udělováním Nobelovy ceny za literaturu připomněl Vargas Llosa, že ji nedostalo mnoho významných autorů a jako příklad jmenoval Jorge Luise Borgese. „Víte, kdo získal v roce 1901 jako první Nobelovu cenu? Francouzský básník Sully Prudhomme. Kdo ho dnes čte? Přitom porotci odmítli Lva Tolského,“ uvedl. Dodal, že se na důvody voleb zeptal jednoho člena švédské komise, který mu prý odpověděl: „Někdy se spleteme.“