Proč jste se rozhodl natočit film o konci života Oscara Wildea?

Za prvé existují tři další filmy o životě Oscara Wildea a všechny se soustředí na dobu, než musel jít do vězení. A za druhé, a to bylo důležitější, pro mě Wilde představuje jakousi kristovskou figuru. Můj příběh je vlastně Utrpení Oscara Wildea, zobrazuje jeho trest a konec. Už když jsem v roce 1980 poprvé četl knihu od Richarda Ellmanna, okamžitě mě tato část jeho života zaujala.

Samotného Wildea Kristus fascinoval, hodně o něm psal v De Profundis. Sám se k němu přirovnával, protože hnutí liberalizace homosexuálů se zrodilo vlastně díky němu a jeho obětování. Před ním se o homosexualitě ani nemluvilo.

Rupert Everett

Rupert Everett

FOTO: ČTK

Když královna Viktorie podepsala zákon, kvůli kterému byl Wilde uvězněn, a řekli jí, že něco podobného musí být i pro lesby, odvětila: Neříkejte mi, že ženy tyhle věci dělají taky!

Cena, kterou Wilde zaplatil za lásku, připomíná příběh Krista. Akorát Wilde ji romantizoval, zatímco katolická církev vše podává hrozivěji.

Jak relevantní je příběh Oscara Wildea pro dnešek?

Ačkoliv jde o historický film, je to vlastně portrét, jaké to je, být na naší planetě homosexuál. Možná působím alarmisticky, ale ve většině zemí být gay nebo trans pořád představuje otázku života a smrti. A horší se to, s populismem se vrací i homofobie.

Na podzim jsem byl se Šťastným princem v Petrohradu na LGBT festivalu. Úřady udělaly vše pro to, abychom film nemohli pustit. Zavřely kino, nakonec jsme promítali v nějaké hale na prostěradle. V Janově zakázali pochod Gay Pride. Ve Walesu napadli kapitána ragbyového týmu za to, že je gay. Připadá mi, že jsme se ocitli v podobném období jako Evropa ve 30. letech.

Colin Morgan

Colin Morgan

FOTO: Febifest

Filmový byznys se ale mění, probíhají debaty, zda heterosexuál má vůbec hrát homosexuály. Co si o tom myslíte?

To, že Disney natočí film s velkou gay postavou a obsadí do něj heterosexuála, dobrého herce, ale ne slavnějšího než zhruba tři mladí otevřeně gay muži, je frustrující. Ale ještě víc mě frustruje, že zatímco heterosexuál je považován za odvážného, když hraje gaye, homosexuální herec většinou nemá šanci zahrát si heterosexuála.

Pořád ještě zápasíme s mentalitou klubu privilegovaných kluků. Podle ní je v pořádku, aby Sean Penn hrál pasivního homosexuála a vyhrál za to každou cenu, ale opačně se to stát nemůže. Neměli bychom být uvězněni naší sexualitou a hrát role jen podle ní.

Proto si myslím, že transgender hnutí udělalo chybu, když odmítlo Scarlett Johanssonovou v roli transgender muže ve snímku Rub & Tug. Mezi transherci není hvězda, která by utáhla tak drahý film, navíc mělo jít o pozitivní portrét, kde by dostali příležitost taky transgender herci.

Emily Watsonová

Emily Watsonová

FOTO: Febifest

Wildea jste si zahrál už v úspěšném divadelním představení Jidášův polibek. Pomohla vám tato zkušenost?

V Jidášově polibku jsem hrál proto, že po čtyřech letech snahy získat peníze na film a poté, co jsem představení viděl v New Yorku s Liamem Neesonem, mě napadlo zeptat se autora Davida Harea, jestli bych jeho hru mohl uvést a využít v podstatě jako důkaz pro producenty, že tu roli můžu hrát. A vyšlo to moc dobře.

Financování se konečně pohnulo, navíc mi to pomohlo i herecky. Když někoho hrajete každý den s přestávkami dva roky, opravdu ho poznáte.

Chcete se zase vrátit do divadla?

Letos se v jedné hře objevím a další rok plánuji sezónu her v divadle Haymarket v Londýně a v Bathu, kde se mimo jiné vrátím k Salierimu z Amadea.

Přemýšlíte také o další filmové režii?

Ano, snažím se teď získat peníze. Chci natočit svůj vlastní příběh. Když mi bylo asi sedmnáct, má rodina mě vyslala na výměnný pobyt do Paříže. Režírování se mi líbí. Nejdůležitější na něm je vybrat si dobré spolupracovníky. Když se vám to povede, na place už nemusíte skoro nic dělat. Ani povel Akce už režisér neříká.

Za herecký výkon ve Šťastném princi jste byl nominován na Evropskou filmovou cenu. Co to pro vás znamenalo?

Vyvrcholení celé cesty toho filmu, protože šlo o evropskou koprodukci. Ale mechanismus cen mě rozrušuje, protože vás štve proti všem ostatním. Nezapírám, že je skvělé být nominovaný. Jen by se mi líbilo, kdyby zůstalo jen u nominací a už by se nevyhlašovali vítězové, protože si pak nedokážete pomoci, abyste nezačali ostatní nesnášet. Zvlášť toho, kdo vyhrál.

Nedávno jste v Itálii natáčel minisérii Jméno růže. Jak se liší od známého filmu?

Podle mě je zajímavější. Ecova předloha je tak dlouhá a intenzivní, že osm hodin televize se k ní hodí víc než film, který musel většinu jejích témat odstranit.

Colin Firth

Colin Firth

FOTO: Febifest

Jméno růže je koprodukce Itálie a Německa. Jak moc evropsky se vy sám cítíte?

Už jako mladý jsem se rozhodl, že dám Evropě přednost před Amerikou. Koncem 90. let jsem i odjel žít do Francie, ovšem zjistil jsem, že naše trhy jsou dost izolované a někdy je těžké najít společný jazyk. Ale svého rozhodnutí nelituji. Miluji Evropu a její odlišnosti. Ve srovnání s ní je Amerika docela nudná.

Jak tedy vzpomínáte na dobu, kdy jste byl díky úspěchu komedie Svatba mého nejlepšího přítele hollywoodskou hvězdou?

S láskou. Vydělal jsem si nějaké peníze a chvíli jsem měl hodně možností.

Jak vnímáte dnešní showbyznys?

Jako dost drsný a krutý byznys, zvlášť pro ženy, gaye a starší lidi, v mých skoro šedesáti letech je stále těžší se v něm pohybovat.

Navíc internet přinesl poměrně brutální způsoby komunikace. Když vás něco nezajímá, prostě neodpovíte. Pokud od vás tedy někdo něco nechce, tak se k němu nedostanete. Všichni jsou stále rozptýlení, jako by byli na divné droze.