Článek
Vybaven zkušeností z diplomatických misí v zemích, které jsou po vnějším zásahu dnes rozbořeny, jako jsou Sýrie, Libye a Irák, se s erudicí historika zamýšlí v knize Praha na hřbitově metropolí, Čtyřicet let spojencem v afghánských anabázích (Epocha, 320 stran, 299 Kč, e-kniha 159 Kč) nad československou a českou stopou v této zemi.
V úvodu připomíná, že se tuto středoasijskou zemi nepodařilo podrobit žádné velmoci. Britské impérium ve válkách v letech 1838–1842 a 1879–1880 za tuto ambici krutě zaplatilo. Podobně Sovětský svaz během invaze od prosince 1979 do února 1989. A akce USA a NATO s názvem Trvalá svoboda trvá už od roku 2001.
Praha vysílá od roku 2002 do země naše vojáky, za tu dobu se jich vystřídalo sedm tisíc. A výsledek této „křížové výpravy“, jak ji týden po září 2001 nazval americký prezident George W. Bush, zůstává podle Belici přinejmenším sporný.
S Prahou je spojen nejen jeden z vůdců Afghánistánu Babrak Karmal, kdysi v naší zemi velvyslanec, potom spolupracovník či loutka (?) Moskvy. Nakonec jeden z mála vládců země, který zemřel přirozenou smrtí. Pravda, v moskevské klinice.
Sovětský vpád do Afghánistánu připravoval stejný velitel jako 21. srpna 1968 do Československa, velitel pozemních sil Sovětské armády, armádní generál Ivan Pavlovskij. Podobností i rozdílů není málo.
V bohatě dokumentovaných úvahách světových politiků i ve vysvětlení jejich rozhodnutí se čtenář dozví nejrůznější podrobnosti o bojích směřujících k ovládnutí hornaté země. Každý z vrcholných afghánských politiků má díky Belicovi podrobně vykreslenou tvář a osud. I mudžahedíni, jako Usáma bin Ládin.
Včetně amerického občana Hamída Karzaího, kdysi dosazeného premiéra a poté zvoleného prezidenta. Je to kniha mnoha nelichotivých faktů o české stopě v této těžce zkoušené zemi. Se závěrem, že Afghánci si stejně nakonec zvolí to, co je nejvýhodnější pro ně a pro jejich rodiny, a nikoli to, co chce vnější svět.
Může se vám hodit na Zboží.cz: