Článek
Říkají si Slovenskí branci a pyšní se tím, komu všemu chtějí pomáhat. Přesto z nich mrazí v zádech.
Český dokumentarista a novinář Jan Gebert poznal při natáčení filmu Až přijde válka tyto mladé muže, připravené bránit své Slovensko proti každému, kdo by mu podle jejich názorů jakkoli škodil, velmi důkladně.
Hranice mezi vlastenectvím a národovectvím však může být za určitých okolností velmi tenká. Pod drsným totalitním vedením Petera Švrčka (absolvoval výcvik u ruských kozáků už jako patnáctiletý) cvičí muži do úpadu s přesvědčením, že jejich země domobranu potřebuje.
Hranice mezi vlastenectvím a národovectvím však může být za určitých okolností velmi tenká. Pod drsným totalitním vedením Petera Švrčka (absolvoval výcvik u ruských kozáků už jako patnáctiletý) cvičí muži do úpadu s přesvědčením, že jejich země domobranu potřebuje.
Hranice mezi vlastenectvím a národovectvím však může být za určitých okolností velmi tenká. Pod drsným totalitním vedením Petera Švrčka (absolvoval výcvik u ruských kozáků už jako patnáctiletý) cvičí muži do úpadu s přesvědčením, že jejich země domobranu potřebuje. Nepochybné známky národovectví
Hranice mezi vlastenectvím a národovectvím však může být za určitých okolností velmi tenká. Pod drsným totalitním vedením Petera Švrčka (absolvoval výcvik u ruských kozáků už jako patnáctiletý) cvičí muži do úpadu s přesvědčením, že jejich země domobranu potřebuje. Nepochybné známky národovectví
Jména v oddíle vyměnili za pouhá čísla, zrušili mezi sebou volby, pasují se do hodností, vládu pevné ruky považují za potřebnou samozřejmost. A přinejmenším někteří se s tímto modelem chystají v budoucnu vyjít z lesa do politiky. A slovenská společnost? Ta se k nim velkou většinou staví s vlídným přitakáním. „Chtěl jsem mít ve filmu nějakou konfrontaci, ale nezaznamenal jsem vůči nim jediný protest,“ řekl Právu Gebert při uvedení filmu na letošním Berlinale, kde film silně rezonoval.
Z dokumentu mrazí jednak proto, že tato zjevně rostoucí skupina, rozesetá v oddílech po celém Slovensku, známky podhoubí národovectví nepochybně vykazuje. Tak daleko, aby byla nebezpečná, zatím ještě není. Slovo zatím je však velmi na místě.
A mrazí i proto, že nejde o lidi, u nichž bychom takové postoje a počínání očekávali. Neřeší profesní nebo osobní neúspěchy či mindráky, rozhodně netrpí nouzí, mnozí včetně Švrčka jsou studenti vysokých škol, je mezi nimi i špičkový vědec. Jsou z velkých měst i z vesnic, ke klukům se už přidávají i čtyřicátníci. Pečlivě si hlídají legální hranu, a protože jsou chytří, tak to dovedou.
Tvrdí, že jsou branně sportovní skupina, vystupují v hranicích zákona, ale tomu, že na ně nikdo nemůže, se otevřeně vysmívají. A radují se z toho, když uspějí se lží. Geberta nechali tři roky točit všechno, co chtěl, film berou jako propagaci. Otázkou je, zda to tak nakonec nemůže opravdu u někoho dopadnout.
Gebert natočil poctivý film, nic nezastírá, nechává na divácích, aby si na domobranu udělali názor. V pořádku, cílem není vodit diváky za ručičky. A není autorovou chybou, že populismus a arogantní řízení lidí se dostává ve společnosti do popředí rychleji než film k divákům.
Až přijde válka
Česko/Chorvatsko 2018, 76 min. Režie: Jan Gebert
Celkové hodnocení 80 %