Hlavní obsah

RECENZE: BlacKkKlansman, 70. léta, afro a zbytečné poučování

Novinky, Stanislav Dvořák

Režisér Spike Lee chce být aktivistický a je to v pořádku. I takoví umělci jsou potřeba. U filmu BlacKkKlansman jakoby se nedokázal rozhodnout, jestli chce dělat feel-good komerci, nebo politický projev.

Foto: Cinemart

John David Washington

Článek

Na začátku sedmdesátých let se mladý hrdina, černý polda s gigantickým afrem (John David Washington, syn Denzela Washingtona), rozhodl udělat kariéru u coloradské policie. Šéf moc nevěděl, co s ním, tak ho dal do archívu. Ambiciózní Ron Stallworth si to ale nenechal líbit a rozhodl se infiltrovat Ku Klux Klan s pomocí kolegy Flipa Timmermana (Adam Driver).

Hlavní postavy postupně navazují kontakty s místními rasisty, kteří jsou tupí a v podstatě působí směšně. Mají však zbraně. Ron také potká mladou aktivistku, do které se zamiluje. Pomocí této až příliš zapálené postavy Spike Lee zpochybňuje i  černý radikalismus, který nikam nevede. Ron bude muset brzy bojovat i o její život, když se KKK rozhodne přitvrdit.

Příběh je zabalen do hezkého retra (hudba, kostýmy), ale slouží hlavně jako nosič velmi zjevných narážek na současnost, především na Donalda Trumpa, rasismus a omezenost Američanů. Jakkoliv se Lee snaží, vyznívá to v rámci retro příběhu kapku násilně.

Foto: Cinemart

Adam Driver

Škoda že režisér zvolil velmi bezpečnou cestu. Bojuje pomocí příběhu, který napsal podle mustru. Mladý černý hrdina překoná předsudky, aby se stal vzorným policistou, a porazí zlého, ale přihlouplého draka v podobě KKK, plus nachází i lásku v podobě pěkně ostré sestry s pořádným afrem. Dobro vítězí a jestli nezemřeli, žijí v Coloradu dodnes.

Vyjadřuje se sice k důležitým politickým problémům, ideově s ním můžeme souhlasit, ale vtírá se otázka, proč je to tak zdlouhavé a nudné? Asi proto, že Spike Lee si vybral jistotu, tento film neprovokuje, neburcuje, formálně je hezký, uměle přislazený. BlacKkKlansman vedle mnoha jiných amerických filmů o rasismu působí jako ořezávátko. Nevyděsí, zároveň ovšem není dost vtipný na to, aby to mohla být komedie. Za 134 minut rozesměje snad dvakrát, třikrát.

Nejhlasitěji pak skřípe závěrečný velmi dlouhý a velmi patetický proslov starce o lynči z jeho mládí, jemuž s nábožnou úctou naslouchá velká skupina černošské mládeže, která jen tiše vzdychá. Působí to jako špatné divadlo, totálně přepálená scéna. Dobrý úmysl polopaticky poučit diváka zase jednou nevyšel.

Celkové hodnocení: 70%

Reklama

Výběr článků

Načítám