Cruzová v něm hraje ženu Lauru, která po delší době přijíždí s dospívající dcerou a malým synem z Argentiny domů do Španělska na rodinnou svatební oslavu. Po úvodních sluncem a láskou zalitých setkáních, objetích i rituálech náhle prořízne svatební veselí Lauřin zoufalý výkřik. Její dcera zmizela z pokoje, kam ji ona sama uložila. Následující pátrání odhalí, nejen co se stalo, ale také jedno tajemství z minulosti, které poznamená budoucí život zúčastněných.

Farhádí ve filmu zobrazuje vztahy a vlivy, které na ně má prostředí, konkrétní situace i minulost. Navzdory velkému rozpočtu, který si jako uznávaný tvůrce mohl dovolit, a téměř bezchybnému hereckému obsazení ale poněkud zklamal. Příběh je vcelku banální, předvídatelný a v obecnější výpovědi povrchnější než jeho předchozí.

„Nemyslím, že se tento film nějak zásadně liší od toho, co jsem točil v Íránu. Lidé jsou všude stejní. I láska, zlost, žárlivost,“ řekl novinářům Farhádí a dodal, že scénář psal na těla herecké dvojici.

„Byla jsem za tento scénář vděčná,“ dodala hollywoodská hvězda Cruzová. „Vrací nás do španělské krajiny a kultury, vypráví o lidech, kteří ji tvoří a které miluji.“

Penélope Cruzová si to v Cannes užívá.

Penélope Cruzová si to v Cannes užívá.

FOTO: Reuters

Bardem poznamenal, že španělská kultura je kvůli ekonomickým potížím už dlouho ochromena a že filmový trh a situace v domácím filmu jsou složité. „Bylo skvělé, že vznikla tato látka. Cítím se poctěn, že mohu sedět vedle producentů, kteří se jí ujali,“ uvedl.

Sovětská rocková scéna

Bez účasti režiséra Kirilla Serebrennikova se odehrála premiéra jeho soutěžního filmu Léto. Nepohodlný filmař a dramatik nemohl přijet, protože je v Moskvě v domácím vězení. Producenti, další tvůrci a herci vyzvedli při stoupání po červeném koberci alespoň transparent s jeho jménem a ředitel festivalu Thierry Frémont je podpořil.

Léto mělo přitom zatím asi největší úspěch. Jde o černobílý, formálně nápaditě, s lehkostí, vtipem a výtečnou hudbou natočený film z prostředí sovětské rockové scény v první polovině osmdesátých let.

Hlavními hrdiny jsou muzikanti Mike Naoumenko a Viktor Stoi. Viktor se svým kamarádem přichází na začátku jako ještě neznámý mladík za uctívaným Mikem, aby mu představil svou hudbu. Postupem času následuje vzestup muzikanta Viktora a jeho kapely Kino, k čemuž Mike napomohl. Zároveň film proniká i do společenské atmosféry předperestrojkového období.

Serebrennikov přitom k jejímu vyjádření nepotřebuje ani vycházet ze zkušeben a sálů, aby ukázal, jak rocková scéna v době rozpadajícího se Brežněvova systému sice mohla existovat, ale v jakých omezeních a podmínkách působila a čím procházeli fanoušci.

Film sám vznikal s potížemi, protože natáčení bylo před koncem přerušeno Serebrennikovovým zatčením. Jeho štáb dotočil v Petrohradě chybějící scény na základě režijních poznámek a režisér pak film stříhal a dodělával doma.

„Je nám moc líto, že s námi Kirill nemohl přijet. Je to náš kamarád, natáčení s ním bylo velice inspirativní a určitě by si to skvělé přijetí, jakého se nám tu dostalo, s námi užil,“ řekl na tiskové konferenci kameraman filmu Vladislav Opeljants.

Gilliamův film bude uveden

Festival také oficiálně oznámil, že soudní spor kolem práv na film Terryho Gilliama Muž, který zabil Dona Quijota dopadl v Gilliamův prospěch a snímek, jenž vznikal za potíží sedmnáct let, se bude moci na filmovém festivalu v Cannes promítat.

Spor vyvolal portugalský producent Paulo Branco, který zpočátku na filmu s Gilliamem spolupracoval. Tvrdil, že vlastní práva ke snímku, a požadoval, aby organizátoři festivalu film nepromítali. Gilliam Brancovo tvrzení odmítal.

Bývalý člen Monty Python před několika dny prodělal v Londýně lehkou mozkovou příhodu, ale jak oznámil Frémont, na závěr přijede do Cannes svůj film uvést.