Článek
Film natočený k letošním Vanovým sedmdesátinám bude promítán i ve vybraných kinech. V pražské Galerii Leica pak Zika zároveň pořádá výstavu Jmenuji se Robert Vano, která představuje tvorbu charismatického fotografa od roku 1968.
Mladík pocházející z maďarské rodiny a ze slovenských Nových Zámků se prý původně chtěl stát hercem, ale místo pozvánky ke studiu na DAMU přišel povolávací rozkaz. S kamarádem a jeho přítelkyní se poté rozhodli z komunistického Československa raději uprchnout. Z uzavřeného vlaku do Bulharska se jim podařilo utéct a dostat se do Itálie. Odtud pak zamířil do vytoužené Ameriky, nejdřív se usadil v New Yorku, později se přestěhoval do Filadelphie.
„Pořád jsem psal domů a bylo mi divné, že jsem nikdy nedostal odpověď,“ zmiňuje Robert Vano v dokumentu jeden z nejbolestivějších momentů spojených s emigrací. Až o desítky let později zjistil, že všechny pohlednice a dopisy zabavila StB.
Život mu zachránili přítel s manželkou
Pracoval ve sklárně, myl nádobí. Náhoda ho zavedla do kadeřnictví a jeho cesta k úspěchu se otevřela. Stal se vyhledávaným kadeřníkem, v legendárním Studiu 54 se potkal s Andym Warholem. Následoval pád.
Po patnáctileté drogové závislosti mu zachránil život přítel s manželkou. „Jsem věřící a slíbil jsem bohu, že už se toho nedotknu,“ zmiňuje Vano, jak se mu na konec povedlo vypořádat se s drogovou závislostí.
Další náhoda mu pomohla stát se vizážistou a spolupracovat se světovými fotografy, kterým se při práci začal dívat pod ruce. V dokumentu s úsměvem vzpomíná, jak se vydal do Itálie a sebevědomě se představil jako špička v oboru, přestože teprve začínal: „Naštěstí fotograf, s kterým jsem měl pracovat, nesnášel složité a dlouhé líčení a česání, muselo to být co nejpřirozenější, a to jsem uměl.“
Později se sám proslavil jako fotograf, pracoval pro časopisy Harper's Bazaar, Vogue, Elle, Cosmopolitan a další. „Sláva mi dala to, že můžu dělat věci ze své touhy, nemusím dělat to, co nechci,“ říká v dokumentu Vano, který se po sametové revoluci usadil v Praze a na deset let se stal uměleckým ředitelem módního časopisu Elle. Proslul tvorbou pro módní časopisy a mužskými akty, ale fotografuje i známé osobnosti, přírodu či zátiší.