Proč jste se rozhodla nabídnout na desce nové verze svých starších písniček?

Chtěla jsem zrekapitulovat svou pěveckou kariéru a udělat to netradičně. Začala jsem na tom pracovat přede dvěma lety, kdy to bylo třicet let, co se pohybuju na hudební scéně. Začínala jsem v šestaosmdesátém se skupinou Laura a její tygři a po nějakých dvou letech jsme se stali profesionální kapelou.

Říkala jsem si, že jsem už deset let nevydala žádnou desku a mohla bych si nadělit nějaký dáreček. Někdo jiný by si koupil v Pařížské ulici v Praze kabelku, my jsme s manželem investovali do desky. Mé děti, kterým jsem se v posledních letech věnovala, jsou už odrostlé, a tak mě ta myšlenka začala bavit a vzala jsem ji za svou. Chtěla jsem být kreativní.

Odkud jste začala?

Už několik let vystupuji s různými big bandy. Před pár lety jsem započala spolupráci s Golden Big Band Prague, a tak jsem jej oslovila s tím, že bych ráda s jeho přispěním natočila swingově laděné cédéčko. Spoustu písniček už jsem v té době měla ve swingových aranžích rozepsaných od Augustýna Bernarda, což byl výrazný impulz.

S kapelníkem big bandu Petrem Sovičem jsme se domluvili i proto, že jsme za sebou měli několik koncertů se swingovými aranžemi písní a ohlasy na ně byly velice dobré.

Podle čeho jste písničky pro swingovou úpravu vybírali?

Rozhodli jsme se pro známé a ty, které mám ráda a chtěla jsem je lidem připomenout. Album má kontinuitu. Na desku jsme zařadili i dvě novinky, z nichž především Abych byla IN ukazuje, kam se bude ubírat má další hudební cesta. Bude směřovat tam, kam poputuje má duše a má hlava. Ne vždycky to tak v minulosti bylo. Někdy jsem přijímala kontrakty, které neodpovídaly mému hudebnímu rozpoložení. Ale to už mám za sebou.

Ilona Csáková

Ilona Csáková

FOTO: Lucie Levá

Jak stará je vaše láska ke swingu?

Už když jsem byla členkou skupiny Laura a její tygři, swing mě bavil. Myslím si, že jsem k němu inklinovala od dob, kdy jsem začala hudbu vnímat. Swing, blues – k nim jsem měla vždy vřelý vztah. Zdůvodňovala jsem si to tím, že je to díky mým maďarským kořenům.

Můj otec je Maďar, a když jsme jezdili do jeho rodného kraje na východním Slovensku, z ampliónů tam vždycky zněl čardáš. A čardáš je vlastně takové blues, je to také world music. No a ve třiatřiceti letech jsem pak poprvé vystoupila na svém narozeninovém koncertě s big bandem.

Skladbu Abych byla IN pro vás napsala hudebnice a zpěvačka Patricie. Je o vztahu k sociálním sítím. Diskutovala jste s ní o jejím obsahu?

Patricie je renesanční, empatická a kreativní umělkyně, která ví, jaký mám k sociálním sítím postoj a jaký na ně mám názor. Bylo to zadání a ona ho uchopila velmi dobře. Dostala jsem pak od ní první nahrávku, která mě doslova nadchla.

Patricie se ale rozhodla, že výsledný zvuk bude mnohem modernější. Skladba nemá swingový kabát, ale jak jsem řekla, je ukazatelem toho, kam bych chtěla v budoucnu jít.

Jaký je váš postoj k sociálním sítím?

Má generace se s nimi sžívá pomalu, moc se s nimi nekamarádí. Já sama se to učím, protože jsou silným médiem, které lze mimo jiné využít k vlastní prezentaci. Snažím se k nim najít správný vztah a postoj, ale mnohdy jsem velmi rozpolcená. Nechce se mi třeba zrovna touto cestou nic prezentovat, jenže je mi jasné, že je to životní styl a nutnost.

Druhou novinkou je Pláč, váš duet s Karlem Gottem. Jak vznikl?

Netušila jsem, jak zásadní se pro mě stane tato píseň v podání Karla Gotta. Postupem času jsem zjistila, že je to skladba, kterou napsal Roy Orbison, a jakmile jsem ji pak do třetice slyšela ve filmu Davida Lynche Mulholland Drive jako Llorando, zamilovala jsem se do ní definitivně.

Když jsem to na jedné návštěvě řekla Karlu Gottovi, prohlásil, že si ji jednou zazpíváme společně. A stalo se. Splnilo se mi jedno z mých velkých přání. Natočili jsme ji přede dvěma lety a na mém novém albu vychází poprvé.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: