Jejich bitevním polem je tenisový kurt, ale neválčí se na něm zdaleka jen o míček. Ve skutečnosti tu jde o všechno: o rovnoprávnost, slávu, peníze, sebevědomí i lásku. Film vznikl na motivy skutečného tenisového zápasu, který se svého času stal celosvětovou senzací a jedním z nejsledovanějších televizních přenosů všech dob.

Přesně v tomto pořadí…

Začátkem 70. let je sice sexuální revoluce v plném proudu, všichni nosí zářivé barvy, holky minišaty a nad nimi natupírované účesy, kluci si nechávají růst obří kotlety a všichni, oni i ony, poslouchají stejnou hudbu.

Ovšem skutečná společenská rovnoprávnost pohlaví žije často jen v představách žen, ve skutečnosti o ní zatím nemůže být řeč. A tenis není výjimkou, spíše zářným příkladem.

Hlavní mužská postava filmu, Bobby Riggs, je ztělesněný testosteron. Bývalý tenisový šampion, gambler, floutek a velkohubý šoumen proslul větou: „Žena patří do ložnice a do kuchyně. Přesně v tomto pořadí.“

Představuje zkrátka všechno mužské, proti čemu každé ženské hnutí vždy bojovalo, bojuje a bojovat bude. Dnes by byl na pranýři a rozhodně ne jenom díky hnutí #MeToo. Jenže tehdy byl ještě často problém vystavit kreditní kartu na ženské jméno.

Billie Jean Kingová je naopak velmi moderní žena, která předjímá feminismus, patřící spíše do jedenadvacátého století. Je výjimečná tenistka, vyhrála celkem 39 grandslamových turnajů. Má velký podíl na vzniku Ženské tenisové asociace WTA, zasazuje se o rovné postavení žen vůči mužům a bojuje proti sexismu ve sportu i ve společnosti. A navíc řeší milostné vztahy s muži i ženami.

Tyhle dva protipóly se odpuzují tak dokonale, až se nakonec přitáhnou. Bobby totiž v tenisové exhibici poráží ženskou světovou dvojku a zápas je posměšně nazýván Masakrem na Den matek. A to je přesně ta chvíle, kdy Billie Jean zvedne hozenou rukavici a rozhodne se nakopat mu zadek.

FOTO: Bontonfil

Stoneová tenistkou

„Je to nejnáročnější projekt naší kariéry. Sportovní film, ale také love story, sociálně politické drama a ještě k tomu komedie,“ říká režisér Jonathan Dayton a jeho kolega Valeris Faris se smíchem dodává: „Také je to projekt, u kterého jsme se snad nejvíc hádali.“

Oba režiséři hledali téma v počátku sedmdesátých let, protože to byla doba dramatických událostí. „Válka ve Vietnamu, aféra Watergate, ženské hnutí… A najednou nám z toho všeho vyplul na povrch souboj mezi devětadvacetiletou šampiónkou Billy Jean a pětapadesátiletým veteránem Bobbym.“

Hlavní ženskou roli nabídli v té době křehké Emmě Stoneové, jejíž sláva vylétla k hvězdným výšinám rolí lehkonohé tanečnice v muzikálu La La Land.

Stoneovou projekt zaujal především tím, že sama o tomto slavném zápase nevěděla. „Neměla jsem o tom ponětí, dokud jsem si nepřečetla scénář. Myslím, že Billie Jean už od útlého věku chtěla spoustu věcí změnit a tenis viděla jako dobrý prostředek, protože v něm byla skvělá. Od začátku věděla, že bojuje za něco mnohem většího, než je ona sama. A bylo by škoda, kdyby to upadlo do zapomnění dalších generací.“