Dříve jste tvrdila, že vaše soukromí nemá s hudbou, kterou tvoříte, nic společného. Nyní se mi zdáte vůči médiím otevřená. Například v rozhovoru pro Guardian jste mluvila o rozvodu a o tom, že v seznamovací aplikaci Tinder se zajímáte o ty, kteří sami sebe definují jako ženy. Co se změnilo?

Mám pocit, že to je trochu nedorozumění. Vždycky jsme s médii komunikovali dost, možná to jen nebylo tak viditelné. Řekla bych, že dneska poskytuji méně rozhovorů než dřív. Když jsem vydala minulé album, navštívila jsem mnoho evropských měst jenom kvůli rozhovorům.

Pořád si myslím, že můj soukromý život nemá s mou hudbou nic společného. Také ve většině rozhovorů nemluvím o svém soukromí, ale o politice. To mě baví. Myslím, že je důležité o ní mluvit. Stejných témat, o kterých hovořím, se dotýkám i v hudbě. O tom, jaké myšlenky vkládám do svých písní, mluvím ráda.

Je základním tématem nového alba svoboda?

Ano, to je jakýsi cíl. Ale není to svoboda pro mě samotnou. Myslím, že z hudby Fever Ray, ale i z tvorby The Knife je jasné, že co se politiky týká, mám výrazně levicové smýšlení. Antikapitalistické. Zajímá mě queer tematika. Najít způsob, jak některé věci ve společnosti změnit, je můj hlavní životní zájem. Můj způsob, jak přispět do diskuse a něco ovlivnit, je skrz hudbu. Je to můj komentář o společnosti.

Máte pocit, že společnost, ve které žijete, touží po svobodě? Váží si jí?

Ne. Ale pro mnoho skupin je to důležité téma. Třeba pro lidi, jejichž sexualita je potlačována. Album Plunge je z velké části právě o sexuální svobodě. Pořád se někdo snaží mít kontrolu nad tím, kdo má jaký sex, nebo rozhodovat o ženském těle. V mnoha státech světa v tomto ohledu svoboda nepanuje.

Má hudba může k lidem, kteří se setkávají s jakýmkoli druhem podobného útlaku, promlouvat. Nicméně obecně se mi zdá, že po těchto tématech hlad není. V Evropě je nyní na vzestupu spíš pravice. To, jak v současné době v Evropě sílí krajně pravicové strany, vnímám jako problém.

Překvapil vás někdo reakcí na vaše nové album?

Ne. Bylo mi jasné, že se vždy najdou nějací heterosexuální muži, kteří mají jasnou představu o tom, jak mají ženy vypadat a jak se mají chovat či o čem mají zpívat. S tím už mám mnoho zkušeností. Bylo mi jasné, že se objeví komentáře, že bych měla hudbu dělat jinak.

Ale poslouchat takové rady mě naprosto nezajímá. Spíš mě překvapilo, jak moc se album lidem líbí. Zjišťuji, že mnoho z nich sdílí podobné myšlenky. Řada lidí si přeje změnu a stojí o svá vlastní práva.

V rozhovoru pro Guardian jste řekla, že s albem Plunge si berete zpět, co vám patří. Co máte na mysli?

Myslím, že ženy neustále čelí nějakému útlaku. Stále existují síly, které nechtějí, abyste mohla svobodně nakládat se svou sexualitou. Mnoho lidí si myslí, že s rovnoprávností jsme na tom ve Švédsku lépe než v mnoha jiných zemích, že jsme hodně feministická země a podobně.

Ale zároveň jsou v současné době patrné i silně konzervativní proudy. Sexualita je i pro ženy přirozená a velmi důležitá a nemá o ní rozhodovat nikdo jiný než ony samy.

Cítíte naději? Máte pocit, že se věci v tomto ohledu mění k lepšímu?

Ano. Přestože jsme se bavily o tom, že má v Evropě momentálně úspěch jiné politické přesvědčení, cítím v mnoha lidech zároveň i silnou chuť věci měnit. Lidé chtějí spravedlivou společnost a sem tam se dějí věci, díky kterým se nastavení společnosti může posunout.

Vezměte si třeba kampaň MeeToo. Zasáhlo to různé části společnosti. Své MeeToo hnutí měly sportovkyně, ženy z filmového průmyslu či hudebnice. A mám pocit, že to mělo skutečný dopad na zdejší realitu.

Jaká je podle vás role umělce ve společnosti?

Má představa je taková, že umění vytváří prostor, ve kterém si může hrát s myšlenkami. Může klást otázky. Není to politik, který má velkou zodpovědnost, a proto nemůže být ve svých činech tak svobodný. A právě proto, že umělec tu svobodu má, je jeho povinností ji využívat a ptát se, vznášet různé nápady. Aspoň takoví jsou umělci, kteří mě zajímají.

Ale hudba má i mnoho dalších kvalit. Někdy mám také prostě jenom chuť napsat ukolébavku, vytvořit něco krásného. Občas potřebujete odpočívat a získat energii. A i v tom je hudba skvělá. Může být prostorem klidu a míru.

Na turné jste byla naposledy v roce 2014 s The Knife. Jaký je pocit, když se blíží další rozsáhlé turné?

Nyní zkoušíme a mám hlavu plnou dojmů a úkolů. Vždy je to lepší, jakmile máme za sebou první koncert. Cítím vzrušení, před námi je hodně práce.

Dřív jste si pohrávala s myšlenkou, že kdybyste za sebe poslala na pódium někoho jiného, nikdo to nepozná. Jste během koncertu šťastná?

To je dobrá otázka. Cítím se plná energie. A občas bývá koncertování velmi zábavné. S The Knife nás bývalo na pódiu jedenáct. Vytvářet představení ve skupině s více lidmi je výjimečný pocit. I šest lidí je dost. Jsem šťastná, že na tom pódiu mohu být s nimi.

V aktuální skupině je se mnou perkusionistka, která byla už na turné k minulé desce Fever Ray. Jedna členka skupiny absolvovala poslední turné s The Knife, další tři členové jsou noví.

Přemýšlela jste hodně o tom, zda album opět vydáte pod jménem Fever Ray?

Na začátku jsem byla otevřená čemukoli, co přijde. Nevěděla jsem, co z toho bude. Pak jsem si řekla, že není důvod, aby to nebylo album Fever Ray. Není to značka, která by slibovala, že album bude znít stejně jako předchozí. Je to můj projekt, který může znít, jakkoli chci. A pro mě je důležité, aby zněl jinak než minule.

Můžeme v budoucnu očekávat návrat The Knife?

Zrovna jsme spolu s bratrem vybudovali nové studio. Teď mám ale v hlavě nadcházející turné a nevím, kdy v něm něco sama nahraju. Nic jsme nerozhodli.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: