Článek
Ta první by se dala symbolicky nazvat jako hledání istanbulských momentek pomocí ostrého zraku a objektivu aparátu. Však je také tvůrce přezdíván čestným titulem Oko Istanbulu. Pro nás, co největší město Turecka striktně chápou coby exotickou destinaci s mešitami a muezziny, se najednou otevírá zcela jiný pohled.
Pohled na metropoli, která se mění z legendárního místa pohádek tisíce a jedné noci a létajících koberců v moderní průmyslovou metropoli. Autor jako by cíleně rezignoval na romantické a mírně kýčovité pohledy na městská panoramata, ale naopak si všímá všedního života jeho obyvatel.
Chodí s aparátem na přístaviště a dokumentuje prostředí, kde rybáři svádějí pravidelný boj s mořem o vlastní živobytí. Toulá se po tržištích i křivolakých uličkách a stopuje dopravce vezoucí zboží na vozíku taženém koněm, všímá si obyčejných lidí hledajících zapomnění v přístavních nálevnách a dívá se do očí vesnických žen vlekoucích do kopce kbelíky plné vody. Jeho Istanbul je Istanbulem lidí, peroucích se každý den s osudem.
Druhou část výstavy tvoří jeho portréty světových osobností z oblasti kultury. Připomíná, že autor pracoval pro turecké noviny a vytvářel fotografické reportáže. A lidé, kteří mu dovolili zachytit vlastní tvář, nejsou jen tak ledajací plebejci.
Díváme se do očí politika Winstona Churchilla, režiséra Federica Felliniho, herečky Sophie Lorenové, malíře Salvadora Dalího či fotografa a spoluzakladatele agentury Magnum Photos Henri Cartier-Bressona.
Pro našince je pak potěšitelné, že se v rámci expozice setká i s portrétem jediného našeho zástupce v Magnum, fotografa Josefa Koudelky. Gűler ho zachytil tak, aby vystihl jeho připravenost udělat dobrý snímek vždy a všude. Dva aparáty mu visí v plné pohotovosti na krku a za skly brýlí se blýskají jeho vševidoucí oči.
Ara Gűler přistupuje k lidem i k městu v podstatě stejně. Mapuje jejich tvář tak, aby zdůraznil to, co je pro ně nejpříznačnější.