Mittererově dramatice intimní prostor sluší. Je založená na lidských příbězích svěřených plně do umění hereckých osobností. To je hlavní přednost Ungeltu a v něm již dvacet let působícího režiséra Ladislava Smočka. Pardál je jeho desátou tamní inscenací.

Stará dáma srazí autem muže a odvede si ho domů, aby záležitost urovnala. Problém tkví v tom, že ona nemá již několik let řidičské oprávnění a on zjevně nemá kam jít. Ji navíc vydírá její synovec. Text zjevně nabízí několik možností v míře postupného odhalování vztahů obou postav. Smočkova režie jejich identitu od počátku záměrně obestírá tajemstvím a diváky udržuje v až detektivním napětí: za pomoci několika nápověd je nechává řešit hádanku s tajenkou a v závěru nabídne čitelnou pointu. Tomu účelu slouží i herecké uchopení postav. Paní Liebherrová Jany Štěpánkové vstupuje na scénu jako křehká stará dáma, o jejíž schopnosti postarat se o kohokoli včetně sebe může divák právem pochybovat. Postupně ale nabývá na síle a rozhodnosti a v závěru už je to bytost, která drží pevně otěže svého nelehkého životního údělu. Štěpánková obdařuje Marion pro ni příznačnou inteligencí, sebeironickým humorem a ženským půvabem, který nemá co dělat s věkem.

Marion (Jana Štěpánková) vydírá její po penězích bažící synovec Heinz (Ondřej Novák).

Marion (Jana Štěpánková) vydírá její po penězích bažící synovec Heinz (Ondřej Novák).

FOTO: Marie Krbová

Muž beze jména je pro Františka Němce příležitostí rozehrát všechny valéry jeho precizního charakterního herectví. Na scénu vstupuje jako rozhořčený stařec, který Marion okatě vydírá, ale v průběhu děje rafinovaně poodhaluje další fazety komplikované postavy. Souhra obou protagonistů vnáší do inscenace humor a radost z okamžiků, kdy „hra herců zasáhne chuť žití“, jak toto tajemství v rozhovoru v programu pojmenovává režisér Smoček. Postava Heinze mnoho prostoru nenabízí, ale Ondřej Novák si ji vedle obou hereckých mistrů celkem užívá.

Mitterer učinil mottem své hry Rilkeho báseň o šelmě uvězněné v kleci. Je to nejen obraz jeho mužského hrdiny, ale i samotné lidské existence sevřené mřížemi životních omezení, proti nimž jsme bezmocní. Jednou z nich je i stáří. Mittererova hra ale vypovídá víc než o stáří o člověku a jeho schopnosti naplnit svůj život i za pomyslnými mřížemi životního předurčení láskou.

Felix Mitterer: Pardál

Překlad Magdalena Štulcová, režie a výprava Ladislav Smoček, dramaturgie Pavel Ondruch. Premiéra 6. prosince v Divadle Ungelt, Praha

Celkové hodnocení 80%