Článek
V červnu vyšlo vaše nové album Abysmal Thoughts. Jak se teď cítíte?
Že už je ta deska na světě, je hezký pocit. Především proto, že víc než kterékoliv mé předešlé album odráží, kým jsem. Vnímám, že o něm lidé přemýšlejí daleko serióznějším způsobem. Dovolil jsem si na něm být daleko zranitelnější, odvedl jsem velmi upřímnou práci.
Proto se ptám na vaše pocity. V rozhovorech o nové desce mluvíte jako o osvobozující a uzdravující zkušenosti. Co pro vás přesně znamená?
Od té doby, co jsem založil The Drums, jsem měl představu, jak má ta kapela znít. Také jsem ale měl představu o tom, co bych chtěl sdělovat. Jenže jsem měl vždy pocit, že mě něco drží zpátky. Bývalí členové na mě působili jako cenzura. I když jsem odvedl většinu práce, držel jsem se zpátky a nešel jsem si za nápady, které mě zajímaly nejvíc. Jako umělec jsem se cítil zakrnělý.
Na albu Abysmal Thoughts jsem měl možnost vypustit všechny své myšlenky. Mohl jsem odstranit všechny filtry a s tím přišel proces uzdravení. Když jsem na desce pracoval, procházel jsem složitým obdobím. Rozváděl jsem se, přišel jsem o parťáka z kapely a pařil jsem tak moc, že bylo těžké zůstat zdravý. Nakonec to vedlo k úplné ztrátě identity.
To všechno byly katalyzátory, které mě tlačily ke dnu. Když Jacob opustil kapelu, byl jsem chvíli smutný, ale velmi brzy jsem cítil, že mě zalévá vlna svobody. Každá další píseň byla, jako když otevřu ventil a upustím páru. Většina písní je sebereflexí, hodně jsem hledal ve svém srdci. Vždy když jsem se od práce na nových písních vrátil do reálného života, měl jsem pocit, že lépe chápu, kdo jsem byl dřív a kdo jsem dnes. Byla to krásná zkušenost.
Mělo to i nějaké nevýhody?
Řekl bych, že jsem byl občas trochu osamělý, ale nikdy to nebylo zdrcující. Tenhle moment samoty jsem potřeboval. Potřeboval jsem si sednout před zrcadlo, dívat se na sebe a pokládat si otázky. Byl to jediný způsob, jak vytvořit něco smysluplného.
Zdá se mi, že hudebně jde spíš o plynulý vývoj ve zvuku The Drums. Souhlasíte?
Ano. Mám pocit, že když lidé slyší The Drums v rádiu, hned vědí, že jde o mou kapelu. To není případ všech skupin. Hodně umělců dnes podlehne tlaku a má pocit, že musí předvést určitou samoúčelnou rozmanitost. Mám rád kapely The Smiths nebo The Strokes, které se drží své metody. Jsem na identitu, kterou jsem The Drums vybudoval, pyšný. Myslím, že je dobré být spolehlivý.
Vaše skupina v začátcích vykazovala lásku ke kapelám ze šedesátých let. Pracujete dál s těmito vlivy?
Když jsem na novém albu pracoval, nepřemýšlel jsem o nich. Ale když ho teď poslouchám, pořád ty vlivy slyším. Především doprovodné vokály, které jsou v mnoha písních. Pořád to zní jako dívčí kapely ze šedesátých let. Některé vlivy přetrvávají, zatímco jiné, jako například bicí ve stylu osmdesátých let, jsem odhodil.
Zajímá mě, jak nyní nahlížíte na předchozí tři alba? Jaký k nim máte vztah?
Upřímně řečeno, nikdy neposlouchám své staré nahrávky. Nevím přesně proč, ale myslím, že to je asi proto, že se pořád hluboko uvnitř nenávidím. Pracuji na tom. Svou hudbu miluji ve chvíli, kdy na ní pracuji. Jakmile ji dokončím, jsem připraven na ni zapomenout a pracovat na něčem novém.
Mluvil jste o tom, co vám přinesl Jacobův odchod z kapely. Co dobrého předtím do The Drums vnesl?
Přinesl pocit nevinnosti, který jsem ovšem rád ztratil. Miloval rozmarnou, hravou a sladkou stránku věcí, zatímco já vždycky chtěl spíš mluvit o opravdovém životě. Myslím, že to, co do naší práce vnesl, bylo hezké v začátcích, ale že nikdy nechtěl vyrůst. A já potřeboval vyrůst, abych vytvořil něco, co stojí za to zpívat.
Na přebalu alba je vyfocený váš přítel. Vznikl ten snímek přímo za účelem použít ho na desku?
Myslím, že ano. A jistě jsem si tu fotku vybral částečně právě proto, že obrázek mého kluka, jak čichá k mé botě na cvičení, je reakcí na dřívější nevinnost kapely. Chtěl jsem, aby se svět dozvěděl, že je ve mně jako v umělci něco víc. Aby všichni věděli, že se chystám říkat něco nového.
Měl přítel radost, že jste ho dal na obal desky?
Byl nadšený, protože sdílí stejné poselství.
Jaké?
Že dobrovolný sex je dobro, nikoliv zlo. Před pár týdny opustil mormonskou církev, takže dřív stejně jako já slýchal, že sex mimo manželství je špatný a že být gay není správné. Společně proti takovému učení bojujeme. Tohle je způsob, jak to dělat.
Uvažoval jste někdy o konci kapely?
Pořád, ale vždy zvážím, jak moc se prostřednictvím hudby vyjadřuji. Ještě jsem nevyjádřil všechno, co chci, takže je pravděpodobné, že tohle budu dělat ještě dlouho.
Jak si představujete budoucnost The Drums?
Nepředstavuju si ji. Žiju den za dnem.